s CK ALPINA až na vrcholek korsické hory Monte D'oro

     Nápad, kde strávit letní dovolenou se zrodil po vánočních svátcích minulého roku, mezi výběrem – rumunské hory a Korsikou bylo snad rozhodnuto celkem rychle. A tak nastalo půlroční se těšení na tajemný ostrov, který je nazýván „pohořím v moři“. Tento ostrov jsem měl navštívit již v minulosti, v roce 1992 na kole, ale pro nedostatek zájemců byl tehdy zájezd zrušen (s jinou CK – pozn. Redakce). Pečlivě jsem se připravoval, četl reportáže účastníků minulých zájezdů, vytvořil web stránku o Korsice a umístil i fotografie (se souhlasem autorů). A tak se cestovní horečka stupňovala s přibývajícím datumem. Jeden z nej zážitků bylo zdolání korsické hory Monte D'oro (zlatá hora) Tyčí se majestátně do výšky 2389 m.n.m. Náš výstup začíná v campu Tattone pod zmíněnou horou …………

     Je neděle, 15.6.2008, 5:15 – budíček, je to kruté v takový den vstávat tak brzy, ale určitě velmi vhodný čas pro začátek tůry. Po malé snídani se houfujeme u autobusu, hory mají zlatavou barvu, je nádherné ráno. Nikde ani obláček a tak to vypadá, že budou panorámata krásná a daleká.  Autobus nás veze na nedaleké rozcestí – u tohoto rozcestí jsem spatřil roztřílený směrový ukazatel na Corte – naposled jsem něco takového spatřil v bosenském Mostaru. Houfujeme se, fasujeme vrcholové pivo. Již zde se skupina dělí na ty, co jdou na Oro nebo co to alespoň zkusí a na ty, kteří jdou k anglickým kaskádám rovnou.

Počátek cesty (7:25) vede příjemně lesem a vládne pohoda, na Korsice je jiné značení než jsme zvyklí u nás a tak sledujeme žluté puntíky později i mužiky. Stoupáme do kopce – na svém výškoměru sleduji, jak nám to ubíhá a hlásím ostatním, jaký jsme již „dobyli“ vrchol – zdolali jsme Lysou horu (1324), dobyli jsem Praděd (1491), dobyli jsme Sněžku (1602) – a tak skončili české vrcholy. Také se skupina již dělí – někteří raději cestu vzdávají a jdou zpět k anglickým kaskádám a tak naše řady prořídly. Cestička je příkřejší, místy tekl naší cestičkou malý potůček, takže chtě nechtě, jen po vodě.

Skupina si dává pauzu pod malou skalkou (10:00), naši tři průvodci měli úkol dovést nás nahoru a taky dovést nás dolů a tak není divu, že přizpůsobila i taktika. Dva průvodci vpředu, jeden vzadu jako pojistka, aby nikdo z nás nezabloudil. Terén se mění na kamenitý a i sklon je větší. Ve výšce okolo 2000 m.n.m. se otevírá před námi úsek, na kterém je ještě sníh.(10:45) Není příliš zmrzlý, neboří se a tak jdeme dál – nic jiného nám nezbývá, cesta zpět je v tomto okamžiku téměř nemožná. Malá skupinka jde napřed a zkoumá, kudy tudy a vede nás přesným směrem k dalším cílům. Na posledním sněhovým poli a na posledním kroku se Mirkovi (tj. třetí průvodce) trošku propadl do sněhu, malá technická pauza na vysypání sněhu z bot.

     Výprava stanula před skalní stěnou, kde budeme potřebovat i ruce – ach jo a já zraněn z ferrát na levou ruku moc nemohu, stoupám pomalu a snažím se stoupat tak, abych se přidržoval pravou. Dostavují se menší křeče do stehenního svalu, často se zadýchávám, prostě dnes nemám svůj den. Můj barometr ukazuje přes 2100 m.n.m. a tak to nyní nevzdám, budu bojovat s horou. Také se dostavuje chlad, cesta, která vede skalní stěnou je ve stínu a teploty jsou přece jen menší. Ještě že vidím konec stěny a tam opět svítí sluníčko (11:30). Ostatní již si dávají pauzu, dívám se po krajině a samozřejmě nezapomínám fotit, fotit a fotit. Po chvilce oddychu stoupám dále, výš a výš, nyní je to už kousek na vrchol. A opravdu, za chvilku se škrábu na vrcholek. Potkáváme i další turisty, kteří již na Oru byli a tak se zdravíme francouzsky – nevím proč, ale někteří si chtěli se mnou povídat francouzsky, ale bohužel, to neprošlo. Závěrečné metry – jeden úsek je exponovaný – v Tatrách by tu byl řetěz, a tak mi pomohl Mirek.

     Nastal ten okamžik, hora Monte D oro je dobyta ve 12:30. Ostatní již svačí a odpočívají, kochají se okolím. No ale, za to mordovisko to stálo za to – jsem ve výšce 2389 m.n.m. Připojuji se k ostatním, svačinka a oddych. Pak následuje společná fotka a příprava na sestup. V exponovaném úseku je fronta, přece dolů to jde ještě hůře než nahoru a tak ostatní pomáhají s radami, kam šlápnout, přidržet, kde se chytit – bez jejich pomoci bych tam byl ještě dnes. Cesta dolů moc zajímavá není – jen tolik, že nás čeká 1300 výškových metrů v suti a kamení, a to až do cíle. Ale přece jen se občas vyskytne něco zajímavé k focení a také jedno pleso – mění svou barvu v závislosti na úhlu a vzdálenosti a je to nádherné.

 Je to úmorná, dlouhá  a vyčerpávající cesta, hlavně na kolena a na nohy. Občas vidím, že některým to pak klouže skoro všude. I já trochu uklouzl, sedl jsem si na zem v místech, kde se tělo setkává se židlí. Naštěstí jen z malé výšky a ještě do dřeviny. Nějak častěji koukám na svůj výškoměr a už se těším, kdy budu v cíli. A tak vrcholové pivo, které prchalo přede mnou, si dávám až v cíli (17:15). V campu nastává regenerace a tak pocit vypuštěný a rozpuštěný střídá okamžik, kdy jsem opět zcela fit (zvláště po sprše a po bečce Starobrna)

A tak skončil jeden z dalších krásných dnů na horách, a s CK Alpina se mohu těšit na další zážitky, které nás ještě čekají – a že jich bude to snad nemusím ani připomínat. Počet fotografií, které jsem pořídil se přehouplo přes 900 – ne nadarmo mi začali říkat paparazzi. A pokud se chcete podívat i na ostatní, navštivte můj web, kde mám 5.-dílnou reportáž z celé Korsiky. Ale musím varovat. Než začnete číst komentáře a prohlížet fotografie, uvařte si kafíčko, zabere to trochu více času.

Ostatní cestopisy zde publikované

Ostatní tipy na výlety zde publikované