Peťánkův týden divů 2009

Peťánkův týden divů - 3. ročník

Prázdniny jsou v plném proudu a nezadržitelně se blíží ten můj den D, den, kdy si zase řeknu, že jsem o rok starší. A jak může turista oslavit svůj den D jinak, než nějakým netradičním zážitkem? Před 3 roky vznikla myšlenka uspořádat tzv. Týden divů a navštěvovat a zdolávat zajímavá místa. V prvním ročníku, který se odehrával především v Beskydech a Jeseníkách, se ho zúčastnilo i 8 účastníků (v den D se konal výšlap na Lysou horu, kde za zvuku špuntů jsme to trochu oslavili, až se všichni ohlíželi) a druhého ročníku se zúčastnili jen 3 účastníci. Pro malou účast se proto tento týden odehrával na Slovensku na Malé Fatře a ve Vysokých Tatrách. Po menším pádu nedaleko Soliska společně s malým zraněním na ferratách vAlpách jsem byl koncem ledna přinucen podrobit se operačnímu zákroku v nemocnici s diagnozou T923. Nicméně po 30 dnech jsem již zdolal zimní Lysou horu s dvoumetrovou sněhovou pokrývkou. A také jsem mohl začít kout plány nad letní oslavou narozenin. O počtu účastníku bylo také rozhodnuto - do oblasti Vysokých Tater a Slovenského ráje se moc účastníků nepřihlásilo. Blíží se léto a hledám informace, zvláště o Slovenském ráji, kde jsem ještě nikdy nebyl. O trasách v Tatrách bylo rozhodnuto již dávno. První srpnový týden se přiblížil a my balíme „kufry". Konečně zase navštívíme Vysoké Tatry a naši základnu, kterou zakládáme jako v loňském roce - v obci Štrba. V sobotu následoval jen přesun na tuto základnu - privát Tomko ve Štrbě (rozhodně doporučuji)

Den první

Je neděle 2.8.2009 a jako malou rozcvičku si dáváme trasu okolo Soliska Mlýnickou dolinou přes Bystré sedlo (2300 m.n.m) Furkotskou dolinou zpět. Počasí je všelijaké,, na vrcholcích jsou mraky a sluníčko dlouho bojovalo, aby mohlo alespoň na chvíli vykouknout. Kvodopádu Skok není cesta příliš zajímavá, přes den, tu zažijete davy lidí mířících k vodopádu. Nad vodopád se musíme vyškrábat, cesta je jištěna řetězy (to zřejmě pro případ, že je mokro, to by mohlo i klouzat) a otvírají se nám krásné výhledy do doliny. I když je srpen, můžeme zahlédnout zbytky sněhu. Stále stoupáme výše a výše, cestou míjíme i Okrouhlé pleso - je v něm ještě spoustu sněhu a vytváří krásný pohled - takový, jako při plesách na Korsice při sestupu zhory Monte D'Oro. Od plesa je cesta příkrá - vpravo vidíme Furkotský štít a nalevo pak Bystré sedlo. V mapách je sice tato cesta značena jako jednosměrná, ale najdou se i turisté, kteří chodí v protisměru - zažili jsme je zrovna při přechodu sedla, kdy se skupina německy hovořících turistů snažila přejít sedlo, které je jištěno řetězy. Jejich technika, výraz v očích a nejistý krok mě usvědčoval, že takovou trasu jdou poprvé. Po zdolání sedla, kde není příliš mnoho místa, se nám otvírá další pohled do Furkotské doliny, která již není tak hezká jako Mlýnická. Dolů se jde vždy hůře, míjíme i dva turisty z Dolného Kubína, kteří se dají s námi hned do hovoru, dávají nám na posilněnou trochu domácí pálenky. Cestou dolů se zastavujeme na pivíčku na chatě pod Soliskom, odkud se nám na chvíli otevřel pohled na Kriváň - můj hlavní cíl tohoto týdne. Pak již následuje cesta dolů a je konec prvního dne. A pak již relax ve Štrbě a povídání si s ubytovateli a popíjíme vínečko.

Den druhý

Aby se dalo říct, že ten týden bude opravdu trochu bláznivý, na další den 3.8.2009 mám naplánovaný výšlap na nejvyšší vrchol Nízkých Tater - na Ďumbier. Je nádherné sluneční ráno, viditelnost výborná. I přesto míříme do doliny Jasná pod lanovku. A jelikož někteří z mužstva remcají, použijeme lanovku. Alespoň si budeme šetřit nohy na ten výstup na Kriváň. Lanovkou jsme si ušetřili spoustu času i energie. Ale i tak, od stanice lanovky na Chopok je to krpál také. Jsme na hřebeni a konečně vidíme vrcholek Chopok - připadá nám to, jako uměle navršení hory kamenů. Aspoň že na vrcholek vede pohodová cesta. Z vrcholu vidíme okolí - od Fatry, Velký Kriváň, Rozutec, Velký Choč, Západní Tatry, Vysoké Tatry a samozřejmě Kriváň, který pro svou křivost z každého úhlu nejde zaměnit s jiným vrcholem.

Vidíme i přehradu Liptovskou Marú - z té výšky nám připadá jako malý rybníček. V dáli - směrem na Oravu - vidíme i Babiu horu. Po krátké pauze vyrážíme směr Ďumbier. Cesta je to udržovaná, prakticky jde o hřebenovou trasu s nevelkým převýšením. Naším jediným nepřítelem je však slunce, které pálí. Netrvá to dlouho a dorážíme na vrchol Ďumbieru, kde je vrcholový kříž. Na vrcholu je poměrně dost turistů, nevybočujeme z řady,dáváme si malou svačinku. K chatě M.R. Štefánka nám už čas nezbývá a vracíme se zpět na Chopok a dolů lanovkou. Pak už opět zpět do našeho tábora - do Štrby. Kam další den -  to se uvidí - podle harmonogramu je třetí den odpočinkový. Kam se nakonec půjde, rozhodne počasí.

Den třetí

Je 4.8.2009 - ráno se počasí pokazilo oproti minulému dni, je oblačnost i když to na déšť nevypadá, přesto volíme odpočinkovou trasu - od Štrbského plesa na Popradské pleso a na symbolický cintorín. Uprostřed cintorína je kaple, přispíváme na dobrovolné vstupné, aby nás hory měly alespoň trochu rády, obdivujeme množství dřevěných křížů a nad množství pamětních cedulí. Přiznám se, nerad bych se tam někdy viděl. Počasí se zhroršuje, z vedlejší doliny se valí mraky, je třeba si pospíšit k Popradskému plesu což celkem stíháme v pohodě. I pivíčko si dáváme, ještě neprší, ostatní chtějí jít zpět, ale nějak se mi to nepozdává a raději velím zpět do sucha, do 3 minut se spustila bouřka - taková horská - provazy vody. Jsme nedobrovolně zajati pod přístřeškem u bufetu, ale co, máme co pít a koukáme na ty, co to nestihli dojít včas. Pak bouře odchází a s ní i déšť - někteří využívají tuto chvilku, aby nabrali zpáteční kurz, mě tato pauza zůstala chladným, podle okolí mi bylo jasné, že bouře udeří znovu a se stejnou silou. A opravdu - za chvíli se to zase mele a prší a prší. Po druhé bouřce už pak jdeme dolů, už jen drobně prší a pak déšť ustal. Ale raději využíváme možnosti jít po asfaltce až na Štrbské  pleso. A cestou ze Štrbského plesa se nám otevřel na chvíli pohled na údolích vmracích. Pak nás pohltily mraky a mlha a byl konec malého výletu.

Den čtvrtý

Nadešel den D - 5.8.2009 - při pohledu z okna je rozhodnuto, že dnes to nebude zřejmě nikde - venku drobně prší a na vrchol Kriváň to nevypadá. Prakticky celý den odpočíváme na další část - na Slovenský ráj. I tentokráte zůstal vrchol Kriváně nepokořen (pozn. vrchol jsme dobyli 27.9.2009 za nádherného slunečného počasí a měli jsme možnost zhlédnout bezoblačné počasí vTatrách, zásah horské služby a setkání s medvědem - ale to je již jiné povídání).

Den pátý

Následující ráno 6.8.2009 se loučíme ve Štrbě a přesouváme se do nedalekého Slovenského ráje - naše základna je v obci Hrabušice - privát Štefan. I zde je výborné ubytování, pohostinní lidé, přátelští. Je zamračeno, přesto vyrážíme ke campu Podliesok - známou to turistickou křižovatku Slovenského ráje. Vstup do Slovenského ráje je zpoplatněn, což jsem předtím nevěděl, v turistickém průvodci nebylo o vstupném ani zmínka. Náš odpolední cíl je zdolat roklinu Suchá Bela - zřejmě nejznámější. Občas drobně prší, ale jsme odolní proti vodě. Na trase je hezká řádka železných žebříků, dřevěných mostíků. Stupaček, vodopádů. Je to jiné než v Janošikových dierách, žebříky jsou delší, více vodopádů,jejich počet je větší a celkově to na mě působí jako malé dobrodružství, trochu netradiční turistika, zde by asi dámy na podpatcích rozhodně neuspěly. Všechny nebezpečnější úseky jsou jištěny řetězy a vše je při trochu opatrnosti schůdné. Tak mě napadá - jak by se tu šlo asi vzimním období ? Na Okienkovým vodopádem začíná pršet více, no hlavní je schovat fotoaparát do sucha. Jsme téměř nahoře, ještě chvíli a jsme u malého přístřešku, kde se schází několik tras. Také je tu dosti turistů, kteří měli obdobný nápad - schovat se před deštěm a posilnit se malou svačinkou. Naštěstí déšt netrvá dlouho, můžeme vyrazit na další trasu. Mezičas je dobrý, děláme si odbočku na Kláštorisko, od něj pak zase dolů a jsme dole u řeky Hornád. Pokud budete chtít jít do campu, malá rada zní, nepřecházet most. My ale most přecházíme a máme tak zhruba 20 minut navíc.

Den šestý

Další den 7.8.2009 je v plánu další netradiční a dosti populární trasa - Prielom Hornádu - jedná se vlastně o turistiku okolo řeky Hornád za pomocí různých stupaček, plošin. Počasí je nádherné, modré nebe, slunce pálí. Naše trasa začala v obci Smižany, kam jsme se dopravili místním SAD (cena 1 €), přece je lepší začít cestu na nejvzdálenějším bodě a vracet se zpět - nejste na nic vázáni např. na autobus či vlak a je vlastně jedno, jestli trasu zdoláte za 5 nebo za 8 hodin. Vyhnuli jsme se také rómským osadám, kde můžete narazit na škemrající osadníky (to nám potvrdili později i naši noví spolubydlící). Do osady Čingov je trasa nudná, pořád okolo řeky po pěšině. Od Čingova je trasa  zajímavější, brzy následují první stupačky a plošiny nad řekou - vše je jištěno i řetězy, takže opět v pohodě. A stakovým jevem se můžete setkat po celé délce trasy, občas pěšinky, občas stupačky, řetězy. Na trase je také jeden bufet na občerstvení - nedaleko Letanovského mlýnu. Zajímavým jevem jsou také přechody Hornádu po lanových mostech. Asi nejzajímavější úsek je pod Zelenou horou, kde plošiny nejsou příliš velké a navíc průchod trochu komplikuje malý skalní převis, ale dá se to samozřejmě zvládnout. A i kdyby - maximálně může následovat pád do řeky.

Den sedmý

Předposlední den 8.8.2009 je na programu roklina Piecky, i do tohoto startu využíváme místního autobusu - zastávka Pila (cena 0,70€). Počasí je jako včera, modré nebe, sluníčko hřeje a bude opět hezký den. Na počátku trasy se jde korytem potoka Piľanka, občas suchou, občas mokrou nohou. Pak se před námi objevil první z vodopádů - Velký vodopád se svou výškou 12 metrů a vedle něj je samozřejmě žebřík, který se nám jeví jako strašně vysoký. Po krátké pauze a malé dokumentace okolí se odhodlávám jako první zdolat tuto překážku, kupodivu žádný problém nenastal a dívám se shora na ostatní členy. Divokou soutěskou se pak dostáváme kTerasovému vodopádu. Od něj je to cca 30 minut kpřístřešku a křižovatce turistických tras. Trasu zdoláváme celkem vdobrém času, je třeba využít času a narychlo naplánuji ještě jednu roklinu - Kláštorickou. K jejímu zdolání se však potřebujeme dostat na Kláštorisko a pak dolů kHornádu. Tato Kláštorická roklina je celkem tajemná, je dosti krátká, i zde jsou žebříky, stupačky a jiné pomůcky ke zdolání. Jen je škoda, že neteče více vody. Pak už jen známou cestou do našeho základního tábora přes pole, nad kterým poletují čápi a večer knám přibudou další nocležníci.

Den osmý

Poslední den 9.8.2009 - inu, vše končí, i naše dovolená. Je krásná slunečná neděle - na dnešní den jsem nachystal malou kulturní vložku - návštěvu jednoho znejdochovalejších slovenských hradů a to hrad Krásná Horka. A na zpáteční cestě krom dopravní uzávěrky, totální dopravní zácpy od Kraľovan až po Žilinu se nestalo téměř nic mimořádného. Jen ještě plánovanou zastávku se nám nepodařilo stihnout - návštěva Slovenského orloje ve Staré Bystrici u Čadce. Tak snad příště.

Samozřejmě se vrátím opět do těchto končin, vTatrách bych rád zdolal ještě vrcholy Východná Vysoká, Rysy, Slavkovský štít, přechod přes Priečné sedlo, rád bych lanovkou na Lomnický štít, ve Slovenském ráji pak Sokolí dolinu, roklinu Kysel. Takže se opět těším na tuto oblast

A to je vše - několik informací o trochu netradiční oslavě narozenin. A kde to bude příště? Sjídlem roste chuť, mým přáním by bylo ten další ročník strávit sAlpách i se zdoláním nějaké té alpské třítisícovky. A kdy že to bude příští rok ? No opět první týden v srpnu na 4. ročníku. Více fotografií můžete najít na mém turistickém webu

Ostatní cestopisy zde publikované

Ostatní tipy na výlety zde publikované