S dětmi na Zugspitze
Nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m.n.m) mě lákala už dlohou dobu. Teprve letos koncem srpna jsem našel volný termín a vyrazil jsem. Původně jsem měl v plánu alespoň cestu z vrcholu absolvovat pěšky, ale po koupi turistické mapy a studiu několika článků jsem tento postup zavrhl, hlavně proto že jsem jel se svými dětmi. Vidina dostupného chodníku z vrcholu, který jsem znal např. z Fuscherkarkopfu z rakouských Alp, se rychle rozplynula.
Z Prahy do Mnichova jsem se dostal pohodlně rychlíkem a dále vlakem kategorie RE do Garmisch Partenkirchenu. Nemusím snad ani psát, že jsem na cestu použil Bayern Ticket za 28 Euro, který je platný až pro 5 lidí bez ohledu na věk. Po příjezdu do Ga-Pa jsem zjistil, že tato jízdenka platí i na část trati Zugspitzbahn až do stanice Grainau. Pokladní Vám vydá speciální lístek který necháte přečíst v turniketu, který vás pustí k vlaku. Trať je úzkorozchodná a elektrifikovaná. Jeli jsme se ubytovat do kempu na okraji GaPa s názvem Grainau a tak jsme tuto trať využili až do Hammersbachu. Souběžná trať do Rakouska, byť její stanice byla blíž, byla kvůli výluce bez provozu. Jeli jsme posledním vlakem, a tak strojvedoucí na zastávkách zavíral pomocí elektrických rolet jednotlivé přístřešky, aby v nich někdo nemohl přespávat.
Vyšli jsme po asfaltových cestách, kolem luk a seníků a dále vesnicí až do kempu. Kemp samotný se nachází hned u hlavní silnice a výhodou je blízkost supermarketů a tedy možnost levného nákupu potravin. Bohužel majitel kempu, nepatřil mezi milovníky svého podnikání, a přesto, že kolem 19 hodiny byl ještě přítomen, všem ,kteří přišli bez rezervace, říkal, že je plno. Jelikož jsem přišel se dvěma dětmi, tak povolil, abychom si stan postavili v místech, kde byla značka na 1 - 2 dny, ale zaplatit musíme až ráno, takže plán brzkého výjezdu se poněkud posunul.
Ráno jsme po zaplacení noclehu vyrazili opět mezi louky a seníky, tentokrát na zastávku Kreuzeck-Alpspitzbahn-Talstation. Automat na výdej jízdenek, který přijímá i bankovky je samozřejmostí. Kupujeme denní lístek pro 1 dospělého a dvě děti za 66 Euro (pozn speciální dráhy jsou v Alpských zemích velmi drahé) a zachvíli nás modrobílý vláček veze na nejvyšší horu Německa. Najprve jedeme adhezně, za stanicí Grainau míjíme depo dráhy a najíždíme na ozubnici a prudkým stoupáním šplháme do Eibsee. Tady je větší stanice a vlak pokračuje dále po ozubnici. Jedeme kolem míst, které jsou známé z pohledů v této oblasti. Po zastávce ve stanici Riffelriss se vlak noří do 4,5 km dlouhého tunelu a po průjezdu několika výhybnami se dostává do vrcholové stanice Zugspitzplatt. Zde se dá vystoupit ven u hotelu Sonn-Alpin. I v srpnu je tu v provozu bobová dráha. Kousek od hotelu je kaplička a jsou tu nádherné výhledy do údolí. Dalších cca 700 m jedeme visutou lanovkou až na vrchol Zugspitze. Dá se říct, že vrchol Hory doslova obsypaly budovy a to jak z německé tak z rakouské strany. Nicméně v Münchener hausu slibovanou turistickou známku nemají. Dá se vylézt po strmém chodníčku a žebřících až k vrcholovému kříži. Vyprávět o výhledech snad ani nemusím, za to hovoří přidané foto.
Dolu jedeme visutou lanovkou do Eibsee. Před vstupem do lanovky vzniká trochu nedorozumění, papírový lístek z automatu je potřeba v obchodě ze suvenýry vyměnit za lístek s čárovým kódem, abychom prošli přes turnikety. Cesta dolu trvá asi 10 minut a cestou z lanovky fotíme.
Původní záměr byl projít se kolem Eibsee, ale někde mi padl do oka letáček upozorňující na Partnachklamm, a tak pohledem do mapy a jízdních řádů zjišťuji, že to stihneme. Z Eibsee vyrážíme vláčkem do stanice Hausberg. odtud jdeme pěšky po asfaltové cestě kolem železniční tratě a před skokanskými můstky (v GaPa se každý rok konají závody ve skocích na lyžích Intersportturné) uhneme vpravo do údolí. Jdeme po silničce kolem říčky Partnach a podcházíme pod kabinovou lanovkou, která asi po 400m vystoupá k silnici nad soutěskou (za 4 Eura). Kousek od stanice se nachází pokladna a prodejna suvenýrů. Po zaplacení 3 Eur procházíme tunely s okny podél peřejí a vodopádů říčky Partnach. Tato scenérie trvá cca 20 minut za stálého kapání vody ze stropů tunelů.
Zpšt se vracíme stejnou cestou až do centra Ga-Pa a odtud jdeme pěšky opět do kempu. Večer si ještě stihneme nakoupit jídlo na další den, protože bude neděle a to se v německých obchodech prostě nedělá. Ráno pak jdeme na vlak a stejnou trasou přes Mnichov ve večerních hodinách dojíždíme do Prahy.
Je to jedna z možností jak můžeme cestovat do vysokých hor i s dětmi, bez nutnosti překonávat pěšky velká převýšení a vzdálenosti.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Německo
Půjčovna aut