Okolo Sidonie a do Hluboč - retro 2001

Včera se stal zázrak a já dostal od exmanželky syna Martina až do příštího pátku na prázdniny ! První, co jsem udělal, bylo, že jsem synátora informoval o tom, že na nějaké polehávání u televize může rovnou zapomenout ! Pojedeme obden na nějaký výlet či výšlap a mezitím budeme sportovat a chodit se koupat. Martin z toho moc nadšený nebyl, ale souhlasil ...

A tak dnešní den vyjíždíme na půldenní výlet ke Slovenským hranicím - od nás z Brumova je to co by kamenem dohodil. Autobus nás veze přes Bylnici do ústí Vlárského průsmyku, kudy prochází hlavní silnice a železniční trať Brno - Trenčanská Teplá. Projíždíme obcí Svatý Štěpán, která je, tak jako následující Sidonie, městskou částí Brumova - Bylnice. Kousek od celnice odbočujeme od řeky Vláry do údolí vlevo kolem jejího přítoku Vlárky a podél něhož jsou v délce mnoha kilometrů rozhozena stavení obce Sidonie. Tok říčky se všelijak kroutí, bus přejíždí přes mnoho mostků a není to tak dávno, co jeden soused býval na moravské straně a druhý už vedle na Slovensku. Středem Vlárky totiž probíhala státní hranice . ( Dnes už se vše vyřešilo - po rozpadu Československa byla demarkační linie posunuta vysoko do stráně a celá Sidonie se tak už definitivně stala součástí Česka ). Projíždíme středem obce, kde stojí stará a slavná hospoda "U Pekařů" a okolo zachovalé staré pece, stojící vedle bývalé dělnické kolonie. V minulosti, kdy zde fungovaly sklárny a hutě, zde byla vystavena dělnická kolonie z dřevěných řadových domků - ještě před koncem 19.století - a zmiňovaná pec byla společným vlastnictvím. Nepekl se tu ale jenom chleba, ale v době svátků i "fajnovější" pečivo ...

Z busu vystupuji se synem až na točně na konečné. Turistická značka odsud vybíhá směrem na Slovensko k překrásným vápencovým bradlům Vršateckých skal a zbytkům romantického hradu vysoko nad údolím Váhu. Naše cesta ale vede zpět do Moravského vnitrozemí a bez turistického značení - naším jediným průvodcem je mapa KČT - Vizovické vrchy. My se sice nacházíme v hlubokých lesích Bílých Karpat, ale to vůbec nevadí - mapa dobře zobrazuje i příhraniční území těchto hor v okolí Brumova - Bylnice, Valašských Klobouk a oblast okolo Nedašova - Závrší ...

Po louce s hezky nakloněným, velmi prudkým svahem, dosahujeme okraje lesa. Dnes se z něj po několikadenních deštích ještě pěkně paří, v lese je docela mokro, ale zato nacházím první úplně "čerstvé" hřiby praváky !! Martina sběr hub moc nebaví ... O něco dál dosahujeme výše ve svahu lesní asfaltové silničky, která se vine vysoko nad údolím říčky Vlárky téměř po vrstevnici a v podstatě se po ní vracíme směrem k Vlárskému průsmyku. Místy se nám z ní otvírají moc hezké výhledy na obec Sidonii hluboko pod námi. A ty vrchy a kopce kolem ? Tak ty už patří našim slovenským sousedům ... Když se nacházíme zhruba nad středem Sidonie, přecházíme po mostku přes docela rozvodněný potok. V překrásném bučinatém lese vpravo nad námi vidíme široce rozvětvenou spleť dalších menších potůčků s drobnými kaskádkami. Někde výš nad námi se nachází PP Sidonie, kde se chrání stará, velice kvalitní bučina a kde dochází k přirozenému zmlazování porostu. Mezi buky je tu vtroušen i javor klen a jilm horský. Tato rezervace se nachází v nadm.výšce od 452 - 560 m, má rozlohu asi 13 ha a leží jen 1 km SZ od obce. Stáří stromů dosahuje více jak 180 let a nejvyšší buk vyrostl do výše téměř 50 m !!

Mnoha serpentinami přes další údolíčka v závěru klesáme lesem pod křižovatku cest. Vede odtud krátká odbočka k velkému lomu s 25 m vysokou stěnou. Dají se tu najít zkameněliny mlžů. Po průzkumu - ale bez nálezu - se vracíme nahoru na rozcestí a tentokrát se necháváme vést cestou směřující zdejšími hvozdy přibližně severním směrem. Asi po 1 km míjíme zprava další přírodní rezervaci - PP Okrouhlá. Pod kótou vrcholu 656 m se až k silničce rozprostírá na ploše 12 ha více jak 140 let starý porost smíšeného lesa. Sice tu převládá buk lesní, ale uvidíme zde i javor mléč a klen, lípu malolistou či jilm horský a pod stromy rostou vzácné rostliny...

Začíná být docela velké dusno. Stoupáme směrem k Petrově studni, ale my k ní neodbočujeme a pokračujeme horami dál a z lesa vystupujeme až pod Maděrovcem. Máme odsud nádherné rozhledy na celé Jižní Valašsko. Od zdejší osady zestupujeme po silničce po tu další, ležící nad horním koncem údolíčka a která se jmenuje Hluboče. Také zde se nachází přírodní rezervace. PP Hluboče má rozlohu 2.5 ha v nadm.výšce 475 m a na velké zvlněné louce se solitérními stromy nad levým břehem potoka bychom mohli vidět množství vzácných a chráněných bělokarpatských orchidejí a jiných rostlin. Nejvzácnější - kromě mnoha druhů "vstavačů" - je stařinec dlouholistý moravský a tařič čmelákovitý. Louka se ale nachází naproti v protější svahu. Tam my nejdeme, my se nacházíme ve staré pasekářské osadě Hluboče s roztroušenými usedlostmi, nacházející se poměrně daleko od sebe. Část pasekářských chalup už slouží jako rekreační stavení, ale některé staré chalupy - samozřejmě moderněji přestavěné - slouží i dnes jako domov starousedlíkům.

Martin mi ukazuje chatu otce svého kamaráda, mají to tu hezké. Já pak vedu syna k chalupě, odkud pochází můj tatínek a vyprávím mu, jaké to tu dřív bylo. Přestavěná chalupa má dosud upravený pramen velmi chutné vody a obklopuje ji areál stodol, stáje a jiných hospodářských stavení. Nad chalupou sad a nad ním strmá stráň s kamenitými políčky, na mezích aleje trnek, pod stavením cesta spojující navzájem ostatní usedlosti Hluboč a les. Vyprávím synovi o jeho pradědovi, kterého ale on už nepoznal. On i babička se dožili požehnaného věku, ale sklonek života už strávili v Bylnici v domě u dcery. Děda byl vysoké a štíhlé houževnaté postavy, podle fotografií hodně připomínal své praprapředky, kteří sem kdysi dávno přišli až z Rumunských Karpat. Jako děti jsme se tu účastnili tradičních "zabíjaček", ale také třeba i obsluhy u staré mlátičky při žních. Nikdy nezapomenu na to, když mne sem po první třídě otec odvezl na motocyklu na měsíc prázdnin. Musel jsem denně pásat krávu, která byla v mých očích hotovým obrem, musel jsem se hned na začátku "popasovat" s ogary starousedlíků, než mne jako ogaru z "města" přijali mezi sebe a pásávali jsme pak společně - kromě krávy - také kozy. Byl to pro mne úplně neznámý svět - babička ještě po starodávnu pekla v peci chleba a stloukala máslo. Ani si nedovedete představit takový čerstvě upečený dalamánek s hrudkou žlutého másla, co to bylo za dobrotu !!! A ty čerstvé smaženice z domácích vajec nebo hub, kterých všude kolem rostly snad tisíce ..!! Aleje trnek nesloužily jen k získávání super kvalitní slivovičky, ale také se z nich podomácku vařila povidla. Dědeček a babička Lysáčkovi k tomu neměli vlastní vybavení, ale nebylo to daleko k sousedovi Šabršulovi, který kolňu aj s várňů měl a gde sme gdysi aj děcka pomáhali celú noc míšat trnky v kotli, než sa z teho uvařily povidla ...

Tolik kratičká vzpomínka na dobu mého raného mládí. Se synem šplháme po strmé cestě nahoru na temeno kopce na silničku a po ní už dolů do Bylnice - v obchodě dokupujeme proviant - a dom.

( Zítra nás čeká den plný fotbalu a jiných her a pozítří další výlet ...)