LONDÝN - Tower Bridge, City of London, The Shard, Belfast, Greenwich - nultý poledník a další...
Po klidné noci, strávené v periferii Londýna, jsme se dostavníkem v dopravních zácpách dostávali hlemýždí rychlostí do jeho centrální části. Londýnská doprava je jednou z největších a nejrušnějších ve světě. Připadala jsem si jako ET, stahoval se žaludek z obrovského množství vozidel, hluku, z troubení i z průjezdů ne příliš čistými ulicemi.
Tak jako jsem vždy dokázala ocenit um řidičů především ve vysokohorském terénu, i zde bych chtěla profíkům za volantem (busu CK ABC - Tours) poděkovat za bravurní výkon. Pánové bez jakéhokoli bičování nervů, s noblesou a naprostým klidem kličkovali (v levém pruhu) v londýnských postranních ulicích, aby se vyhnuli nejhorším ucpávkám.
Úspěšně nás vyplivli před chloubou viktoriánské architektury, nejznámějším a nejfotografovanějším mostem v Londýně.
Do poloviny 18. stol. byl jediným spojením břehů Temže London Bridge. Později bylo postaveno mostů více, ale město se rozrůstalo, přibývaly dopravní prostředky a rozšiřovala se průmyslová výstavba. Dopravní zácpy byly na denním pořádku. Přepravní potíže nevyřešil ani tunel pod Temží (Tower Subway – r. 1870). Postavit most bylo nutností. Z několika desítek přihlášených návrhů byl vybrán nápad architekta Horace Jonese. Ve spolupráci s Ing. Johnem Wolfem Barrym (který po smrti Jonese pokračoval v práci daleko odvážněji) navrhli design Tower Bridge.
Dílo bylo započato roku 1886 a dokončeno v roce 1894. Ve své době se stal Tower Bridge nejdůmyslnějším zvedacím mostem na světě a pyšnil se propracovaným ovládáním.
Mostu dominují dvě neogotické věže, které v sobě skrývají ocelové konstrukce s mechanismem. Díky němu je umožněno zvedat silniční přejezd. Už tenkrát se oba rámy zvedly až do úhlu 86 stupňů za pouhou 1 minutu.
Otevřený prostor je dostačující i pro velké (vysoké) lodě. Most se zvedal pomocí hydrauliky. Energii dodávala voda – tedy pára. Nyní se hydraulický posilovač používá také, ale páru vystřídala elektrická energie. Původní parní stroje se vystavují v rámci prohlídky Tower Bridge Experience.
Vrcholy věží (42 m) jsou spojeny dvěma výškovými lávkami (34 m nad úrovní vozovky), které sloužívaly chodcům k přechodu mostu, když byly mostovky zvednuté. Protože se však lávky staly rájem pro zloděje a prostitutky a také oblíbeným cílem sebevrahů, byly v roce 1909 uzavřeny. Nyní jsou veřejnosti zpřístupněny v rámci výše zmíněné exkurze.
Kratičkou procházkou jsme se dostali k nejznámějšímu ze všech středověkých anglických hradů - pevnosti Tower - Paláce a pevnosti Jejího Veličenstva, nacházející se v těsné blízkosti řeky Temže na východní hranici finančního obvodu City.
O první (římské) opevnění se zasloužil Claudius. Kamenná Bílá věž (White Tower), postavená 1078 Vilémem I. Dobyvatelem, se stala základem tohoto velkého komplexu.
Historie Tower of London byla krvavá a krutá, Bílá věž v ní sehrála významnou roli.(zde blíže o historii)
Později byly zbudovány hradby a příkopy. Ve 13. stol. zde byl zřízen i zvěřinec.
Součástí Toweru jsou tvrze. Podstatnou část velkého londýnského hradního komplexu tvoří 21 věží.
Tower fungoval v různých dobách jako palác, mincovna, klenotnice, pevnost, vězení, zbrojnice i observatoř. Hradní trávník sloužil jako slavné popraviště.
Kromě hradeb z doby římské správy je tu možné shlédnout britské korunovační klenoty a kolekci brnění. Turistickou atrakcí jsou „slavnostní strážci“, nazývaní také jako Beefeaters. Jejich úkolem je chránit korunovační klenoty, ale v praxi působí na Tower of London jako průvodci.
Jsou zde chováni krkavci. Každý má své jméno. Jeden z opeřenců mi skvěle zapózoval na zábradlí u Temže. Podle legendy na těchto ptácích závisí existence britského království. Pokud krkavci opustí Londýn, padne anglická monarchie. Je o ně tedy náležitě pečováno. Strážci dbají o jejich pestrou stravu. Aby tito proroci (nepotvrdili mýtus) nefrnkli mimo Tower, zastřihují se jim křídla.
Místo návštěvy této jedné z nejvýznamnějších památek Londýna jsme se s holkama rozhodly ve vymezeném čase vyrazit po vlastní ose - po březích řeky Temže. Vrátily jsme se zpět k Tower Bridge. Protože právě proplouvala veliká loď, most se nám předvedl v plné parádě a otevřel se. Působivá podívaná.
Z populárního krasavce se nám (po pravé ruce) naskytl pohled na pevnost Tower (podle ní nese most svůj název). Pozadí historické stavby tvořil až šokující kontrast - City of London finanční čtvrť. Mrakodrapové čtvrti dominovaly monumenty Heron Tower 230m, Leadenhall Building (225m), 20 Fenchurch Street (160m), Tower 42 (183 m) či prosklený kolos st Mary Axe (180m), přezdívaný okurka.
Po straně levé se nedal přehlédnout nejvyšší mrakodrap Velké Británie (a druhý nejvyšší v Evropě) s názvem The Shard (Shard of Glass, Shard London Bridge – po našem střep), pyšnící se výškou 310m. Jeho výstavba byla na místě bývalého kancelářského komplexu Southwark Towers po 3 letech práce zakončena roku 2012. Stejně nepřehlédnutelná byla v městském obvodu Southwark (v rozvojové oblasti zvané More London) i Londýnská radnice (2002 - City Hall). Prosklená budova měla velmi těžko definovatelný tvar. Nejspíš se snad podobala helmě.
Vydaly jsme se pak od konce mostu po nábřeží dále na východ. Naskytl se nám pohled na Tower Bridge s již zmíněnou finanční čtvrtí, nacházející se v pozadí. Velmi zvláštní pocit. Vzpomnělo se v tu chvíli na brněnský falus, modernu „krášlící“ historické brněnské náměstí Svobody. Po pár desítkách metrů jsme se vnořily do srdce čtvrti Butler's Wharf. Potemnělou uličkou Shad Thames (s mostíky nad hlavou) jsme se vrátily zpět k Tower Bridge a pěší zónou pokračovaly po břehu Temže směrem k Londýnské radnici. V její bezprostřední blízkosti se nacházel venkovní amfiteátr The Scoop.
Míjely jsme kancelářské budovy, pomníky, sochy, různé vodní prvky, restaurace, kavárny a obchůdky.
Děvčata náhle zmizela v obřím obchodním centru a já opět trpělivě, jako pejsek, čekala, až se uspokojí. Na pár minut vykouklo slunko a něžně pohladilo. Mladé dámy vůbec nemrzelo, že přišly o tuto vzácnost. Vítězoslavně se pochlubily zakoupenými peněženkami. Pokračovaly jsme dále po nábřeží. Po levé ruce na řece Temži spokojeně dřímal HMS Belfast (C35 – lehký křižník britského válečného námořnictva – Royal Navy. Kdysi byl tento 187 m dlouhý a 20 m široký hrdina aktivně zapojen do bojů - především v druhé světové válce. Pojmul přes 800 členů posádky. Z obávané válečnické lodi se stalo od roku 1971 muzeum (za symbolickou 1 libru ji odkoupil provozovatel Imperial War Museum).
Lodičce jsme jenom zamávaly a pokračovaly dál podél břehu Temže.
Přešly jsme London Bridge. V King William Street jsme se odměnily v kavárničce a pak jsme se probloudily k sídlu londýnského arcibiskupa - katedrále sv. Pavla (St Paul's Cathedral), nacházejícímu se na Ludgate Hill v londýnském obvodu City. Původní kostel tu stál už v 7. století. Během let byl několikrát rekonstruován či znovu postaven. Např. kvůli ničivému požáru Londýna v roce 1666 bylo rozhodnuto o jeho nové stavbě. Návrhem byl pověřen Sir Christopher Wren. Současné architektonicky mistrovské dílo, vystavěné v letech 1675-1710, se považuje za pátou katedrálu, zasvěcenou patronu města, apoštolu Pavlovi. Působivá stavba je inspirována bazilikou svatého Petra v Římě.
Začal nás lehce tlačit čas, přidaly jsme do kroku a vrátily se zpět do Toweru, kde jsme se připojily k ostatním účastníkům zájezdu a všichni společně vypluli lodí po proudu řeky Temže. Londýn kolem nás začal ubíhat. Naskytly se nám pohledy, které ze souše nebylo možné zachytit. Podpluli jsme Tower Bridge, rozloučili se s pevností Tower, s finanční čtvrtí, s Blakfeastem, radnicí i nejvyšším mrakodrapem. I když foukal ostřejší vítr, jízdu jsme si užívali. Cílem plavby byla Greenwich (JV část Londýna).
Z břehu nás přivítal čajový clipr Cutty Sark (1869), který kdysi býval součástí flotily, jež vozila z Číny do Evropy koření a čaj.
Ve své době byla tato loď (nazývaná „Královnou oceánu“) považována za nejrychlejší nákladní plachetnicí na světě. Nyní je plavidlo muzeem.
Poblíž lodi se asi 15,5 m pod Temží nachází 371 m dlouhý pěší tunel z roku 1902.
Prošli jsme dalším klenotem z dílny Christophera Wrena – Staré královské námořní akademie (The Old Royal Naval College). V barokním komplexu se v současnosti nachází University of Greenwich. Pokračovali do National Maritime Museum, největšího muzea námořnictví ve Velké Británii k němuž patří i Královnin dům (Queen's House - Christopher Wren - 1635 )
Kolekce exponátů, vztahující se k historii britského námořnictva, moc nezaujala. Nacházela se tam spousta kýčovitých prvků. Ještěže byl vstup bez poplatku.
Vyšlápli jsme na nedaleký kopec a dostali se ke Královské observatoři (Royal Observatory - 1675), kterou prochází Nultý poledník (Prime Meridian).
Z tohoto místa se určuje východ a západ. Národy po celém světě jej používají pro mapování a měření času. Londýnské nebe je osvětleno laserem, vedoucím nultým poledníkem z královské observatoře.
Naskytly se nám krásné výhledy na londýnskou moderní výstavbu (Canary Wharf) a na kupolovitý dóm, připomínající ježka s dlouhatánskými bodlinami - Millennium dome - O2 Arena Building, která byla v roce 2012 využita pro letní olympijské hry.
Z observatoře jsme to v podvečerních hodinách procházkou (podzimem zbarveným) Greenwich parkem vzali kolem královské hvězdárny (Royal Planetarium) na Charlton way, kde čekal náš dostavník. Ucaprtaní jsme si v autobusu rozestlali provizorní pelíšky a vydali se zpět na Moravu.
Jak říká můj kamarád Tom – nejdůležitější z každého výletu je šťastný návrat.
Články s výletem související:
LONDÝN - London Eye, Trafalgar Square, Palace of Westminster, Big Ben, Piccadilly Circus… Eurotunel
Bruggy - Benátky severu - BELGIE
Poděkování Markétce a Vendě za prima společnost.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Londýn
Půjčovna autPříspěvky z okolí LONDÝN - Tower Bridge, City of London, The Shard, Belfast, Greenwich - nultý poledník a další...
