Jižní Korea

Při cestě z Nového Zélandu jsem strávil i nějaký čas v Jižní Korei, přesněji v jejím hlavním městě Soulu.

Konala se zde olympiáda v roce 1988 a Češi si odvezli hned několik zlatých medailí, hlavně však tenisté Mečíř a v chůzi na 20km Pribilinec. Železný dal oštěpem stříbro

Korejci nejsou národ tak ostýchavý, jak jsem si myslel. Hodně holdují alkoholu a mají rádi auta.

Navštívil jsem i pár klášterů a popovídal si se studenty, kteří dokonce znaly naše hlavní město.

Vřele doporučuji, zvláště, když z Prahy létá přímá pravidelná linka. Jelikož jsem měl dostatek času na večeři v nějaké místní restauraci, vybral jsem si tu, která vypadala nejvíce domorodky, protže se v okolí nacházela i spousta bufetů typu MC Donalds a KFC.

Vybral jsem si jistě dobře, protože již při vstupu na mě fouklo kouzlo Asie. Byl jsem dokonce nucen si i vyzout boty. Ještěže jsem měl čisté ponožky a nezpůsobil mezinárodní ostudu pro celou Českou republiku.

Usadili mě k volnému stolečku a přinesli vodu a čaj, jídelní lístek. Stoleček ale byl tak nízký, že jsem si pod něj nemohl málem poskládat své nohy

Z jídelního lístku jsem nevyčetl nic, protože jsem v něm viděl jen korejské obrázkové písmo.

Nechal jsem si něco doporučit a koukal po výzdobě jídelny. Zjistil jsem, že se na mě všichni koukají, asi byli zvědaví, když vidí nějakého neznámého blondýna.

Jídlo bylo úžasné a já si na něm moc pochutnal. Polévka se jmenovala Sujebi [sudzebi], která se skládala v rukou drcených těstovinových vloček a spoustou zeleniny. Dnes jsou těstovinové vločky nahrazovány nudlemi nebo pšeničnými vločkami. Masový vývar pro Sujebi 밀가루뜨더국 je obvykle vyhotoven ze sušených ančoviček, měkkýšů, korýšů a chaluh. Do této směsi se potom přidávají různá zelenina, brambory a kimchi a zucchini.

Polévka se tradičně podává v deštivých dnech.

Jen mi bylo trochu smutno, že jsem tam tak sám. Ale co už se dá dělat. Příjemné bylo alespoň zjištění, že jsem našel v návštěvnické knize hostelu pár Čechů, kteří se tam ubytovali přede mnou