Góry Suche a Góry Walbrzyszke (PL)

Pátek

S Jirkou jsme dojeli do Meziměstí už za tmy a hned zašli na pár piv, protože nebylo kam spěchat. Pak jsme šli přes Starostín k polské hranici, po které jsme zamířili k horám. Cestu jsme ale záhy ztratili, tak jsme se utábořili na louce s výhledem do údolí. Noc byla teplá a celá propršela.

Sobota

Brzo ráno, kdy má Jirka ve zvyku vstávat, stále pršelo, tak jsme spali dál. Když přestalo, bylo jasné, že stihnout náš dnešní plán, bude honička. Nicméně jsme se v klidu nasnídali, sbalili a odešli na hranici, která nás dovedla k prudce stoupajícímu lesu na horský hřeben. Na hřebeni, který nám dal zabrat, jsme zkontrolovali čas a přeplánovali tak, že Soví hory necháme na příště. Sešli jsme Do Stanislawska a odtud nás čekal neuvěřitelně strmý výstup na Wlostowou (903 m), jejíž vrchol byl ale naprosto nezajímavý, takové místo v lese. Zato však sousední Kostrzyna byla moc pěkná a nebýt mlhy, bylo by i něco vidět. Následoval sestup a znovu prudký výstup na Suchawu a pak už pohodový sestup do sedla Trzech Dolin. Tam se krajina změnila a my jsme se ocitli na horské louce s několika boudami, z nich jedna byla otevřená Anrzejówka, kde jsme si dali pelmeně a pivo. Tou dobou už bylo jasno, jen viditelnost byla mizerná.

Pak jsme pohodlně vystoupali do lesa a po vrstevnici došli pod vrch Jeleniec, jehož vrchol (901 m) byl celkem zadarmo. Prudký sešup a pak ostroh s nejvýše položeným polským hradem Rogowcem. Ten poskytoval úžasný letecký pohled na Suché hory. Sestup dolů byl prudký a vedl až na silnici do 500 m. To už jsme byli dost opotřebovaní, takže výstup po spádnici do 750 m nás úplně zničil. Cesta pak vedla po hřebeni pod Czarnou góru, kterou jsme naštěstí obešli a po vrstevnici a mírným klesáním došli pod Zamkowou góru, na které stojí krásný hrad Nowy Dwór. Město Podgórze vypadalo jako cikánské sídliště. Hledali jsme hospodu a teprve Gliniku jsme našli něco jako ukrajinský magazín, kde jsme si dali dobré lahváče a poseděli s místními chlapy.

Blížil se večer a my jsme vyšli po silnici na planinu, kde jsme našli hospodu na poslední pivo. Pak už za tmy jsme prošli Rybnicí Leśnou a přes kamenolom stoupali k Andrzejówce. Tam už jsme měli dost. Postavili jsme tropiko, zalehli a po chvíli začalo pršet.

Neděle

Ráno už nepršelo a vypadalo to, že bude hezky. Přes sedlo Trzech Dolin jsme po vrstevnici došli k hranici, odkud jsme vystoupali na Ruprechtický špičák. Z této strany byl sice taky prudký, ale nebyl vysoký. Rozhledna nám poskytla výhled na okolní kopce i Soví hory, vše částečně schované v mracích. Cesta po české straně Javořích hor nám připomněla, že Ruprecht umí být velmi vysoký a vyčerpávající. Ještě že jsme šli dolů. Z lesa jsme vylezli u Pomeznice a po krásných loukách jsme přes Vižňov došli do Meziměstí.

Hned v sousední vesnici jsme zastavili dvěma polským studentkám, které se účastnily závodu ve stopování od moře do Prahy. Měly štěstí, vzali jsme je až do cíle v Tróji.

Pátek: 3 km Sobota: 33 km Neděle: 13 km