Dovolená 08 - 4. Prohlídka zámku v Náchodě

Dneska ráno vyhlašujeme na půl dne sanitární den. Napřed nás čeká velké praní - ponožky, trička, spodní prádlo apod. - poté jdeme na střídačku do sprchy. Teplá voda naštěstí dopoledne teče ...

Po hodně opožděné snídani jdeme s Janou na procházku do blízkých lázní v Bělovsi. Část jejich areálu vypadá velmi zdevastovaně. Jak jsme se později dozvěděli, došlo k jejich umělému vytunelování, což není případ jen těchto lázní. Něco podobného, ale v daleko větším rozsahu a hrůze jsme viděli i v Jánských lázních pod Kružberskou přehradou. Je to děs a hrůza, co se v této době děje ! Nezbývá než doufat, že se časem vše v dobré obrátí ... Jenom aby pak už nebylo na jejich záchranu příliš pozdě !! Snažíme se najít veřejnosti volně přístupný minerální pramen Idu, ale nějak se nám to nedaří. ( Že se nachází přímo na břehu Metuje, tak to se dozvídáme až dodatečně v kempu při diskuzi se sousedy u večerního kafé ...) Já ještě táhnu Janu kousek za Běloves a chci jí ukázat kdysi krásný a romantický červený lom. Ten je ale totálně zarostený a jeho dno místo jezírka vyplňuje velice škaredá bažina...

A tak si jdeme spravit "pocuchané nervy" do restaurace Sport a na oběd si dáváme velice dobrou svíčkovou. Pak pomalu nahoru do kopce na zámek. Přístup k němu naštěstí nevede jen po schodech z náměstí - tak tudy v tom sparnu ani náhodou ! - ale i po příjemné cestě ve stínu lesa. Náchodský zámek je ohromně rozsáhlým komplexem budov a jeho silueta už z veliké dálky jednoznačně vévodí panorámatu města. Původně zde na návrší vznikl ve 13.století hrad s mohutnou válcovovou věží - bergfritem. Když přešel do majetku rodu Smiřických, ti hrad přestavěli na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře jej chvilku vlastnili Trčkové z Lípy, ale po zavraždění Valdštejna jim byl majetek zabaven a připadl O.I. Piccolominimu. Ten zámek ještě více opevnil a začal s jeho barokní přestavbou, ale pak přišla Švédská vojska, která jej při neúspěšném dobývání aspoň pořádně poškodila. Následovaly - jak jinak - velmi rozsáhlé opravy a protože se na "obzoru" vyskytlo další nebezpečí v podobě Turka, který se hrnul k Vídni, došlo k dalšímu opevňování zámeckého areálu. V 18.století následovaly další stavební fáze : tentokrát nejen na zámku, ale i pod ním, kde v podzámčí vyrostla budova nové sýpky, objekt, kde bylo ubytováno služebnictvo a nad zámeckým příkopem vznikla okrasná zahrada ve francouzském stylu. V dobách, kdy zámek vlastnil Petr Biron, stal se tento zámek tak důležitým kulturním centrem, že se o něm hovořilo až v Praze. No posuďte sami - nejenže se zde ve velké Španělském sále pořádaly pravidelné koncerty, ale fungovalo zde i zámecké divadlo a v tom se hrála představení až několikrát týdně !! Od r.1800 náchodský zámek a statky zdědila nám všem velmi dobře známá krásná vévodkyně Kateřina Vilémina Zaháňská. Ano, zalovili jste dobře ve své paměti - s jejím příchodem se nedaleko zámku v Ratibořicích, na samotě zvané Staré bělidlo, objevila i rodina Panklů s Barunkou - pozdější slavnou a sličnou spisovatelkou Boženou Němcovou...

My postupně procházíme přes 5 zámeckých nádvoří s arkádami. Ty vidíme i na ochozu vysoké gotické věže, jejíž vrchol je zakončen dvojitou bání. V pokladně si vybíráme ze tří okruhů ty první dva. Ten nejatraktivnější, pojmenovaný na dvoře Vévodském, jsme "pochopitelně" vynechali. Pak už vcházíme do zámeckých pokojů a sálů a kromě mnoha jiných zajímavostí můžeme obdivovat hlavně proslulou sbírku zdejších tapisérií ... Mají tu velmi sympatické průvodce i průvodkyně - každý z okruhů jsme pochopitelně absolvovali s někým jiným. Že by tu bylo zrovna narváno, tak to opravdu říct nemůžeme - většina národa asi dala v tom dnešním dnu, kdy teplota teploměru "hupsla" až ke 33 stupňům, přednost vodním radovánkám ...

Oklikou scházíme dolů do města a napřed si dáváme pivo a zmrzlinu a pak si pořádně procházíme historické centrum města. Hlavnímu náměstí vévodí budova Nové a Staré radnice, před kterou stojí starobylý pranýř. Dále vám určitě padne do oka polodřevěný kostel sv.Vavřince s báněmi na věžích a hotel a divadlo Beránek. Samozřejmě tu mají i "kášňu" a nějaké ty sochy svatých mučedníků ...

"Hlavní třídou" s mnoha obchody a obchůdky znovu do restaurace Sport a tentokrát si dáváme Moravského vrabca a pod rozžhavenou oblohou se velmi líně plazíme zpět do kempu. Jsme tak "unaveni", že si musíme dát šlofíka... Večer pak při kafi rozhovor s našimi novými sousedy. Hlavou rodiny je nějaký řezník - podnikatel odkudsi z Hlučínska, který mluví zvláštní směsí českoněmeckopolštiny. Jeho manželka s červenými vlasy a jejich jediný synek jsou spíše mlčenlivější. Kluk se s námi skamarádí a chválí se, že na každý oběd si dává jen svíčkovou, protože nic jiného rád nemá a ani nejí !! Hlavním tématem večera je vyčerpávající popis jejich prohlídky Dobrošovských pevností a jaké "útrapy" tam v podzemí zažili ...

Pak večerka a my se moc těšíme na zítřek, protože nás čeká pochoďáček po překrásném hřebenu Broumovských stěn ...