Bílé město na Dunaji a Sávě

Bílé město na Dunaji a Sávě

Do Bělehradu se dá zaletět a je to pohodlnější a možná i lacinější a vůbec z toho nebolí zadek a možná i adrenalin se mírně zvedne v té výšce nad zemí. Jenže cesta do východoevropských zemí po zemi je mnohem zajímavější. Takže pokud se vydáte do Bělehradu vlakem (AVALA: Praha - Brno - Budapešť - Bělehrad, jezdí denně), pak se připravte na to, že Východ začíná za Budapeští. Od Budapešti dál se ve vlaku rozvolnila atmosféra a Maďaři rozbalili klobásky. Srbští číšníci začali louskat slunečnicová semínka, kouřit vjídelním voze a poslouchat orientální hudbu. Zhruba 350 km od Brna začíná východ a zhruba 750 km od Brna je Bělehrad, který jsem zatím poznala jako město, kde se zatáčí do Sofie.

Teď jsem měla šanci toto město poznal lépe, takže jsem brouzdala po jeho ulicích a uvažovala jsem o síle, kterou to město má a mělo v minulosti a čemu všemu muselo odolat; o turecké nadvládě, o balkánských válkách, bombardování vojsky NATO, atd. Můj dojem ztohoto města: „ je to bílý lev, přední pracky má na západě, ocasem míří na východ, je mnohokrát zraněný ale tváří se přátelsky.....přátelský starý bílý lev."

Bělehrad leží na soutoku Dunaje a Sávy. Na soutok je nejkrásnější pohled zpevnosti na vrchu Kalemegdan. Toto místo je historickým centrem města, kde nechali svou stopu Keltové, Římani, Maďaři, Turci, Rakušané, .....

Vrch sousedí s historickým městem, tzv. starým Bělehradem. Středem starého města je Knez Mihailova ulice, náměstí Terazije s překrásným secesním hotelem Moskva a ulice Kralja Milana. Na ni navazuje Trh Slavia, náměstí za kterým je chrám svatého Sávy, monumentální, dech beroucí stavba. Náboženství je v Bělehradě součástí běžného života, do chrámů si Srbové třeba jen tak odskočí když jdou kolem, rychle políbí ikony, zapálí svíčku a zmizí.

Bělehrad je město parků, pravoslavných chrámů, pohnuté historie a vůně. Srbky jsou velmi dekorativní ženy, které pronásleduje jejich parfém. V90 % případů jeden a ten samý. Ačkoliv jsem navštívila několik parfumerií, nepodařilo se mi zjistit jaký. Srbové muži jsou galantní, usměvaví a Srbové obecně prý mají poměrně přátelský vztah k Čechům.

Jediné co mi na Bělehradu vadilo byl nedostatek bufetů nebo míst rychlého občerstvení, kde by se dalo posadit (ještě že je „Mekáč" všudypřítomný) a také bylo téměř nemožné si vcentru koupit něco k jídlu. Ale toto byla skutečně jediná vada na kráse tohoto města, které mě překvapilo tím, že jsem o něčem takovém nic nevěděla.