Jak jsem již uvedl, Holý vrch není rozhodně žádná velehora, vypíná se nějakých 50 metrů nad hladinou řeky Ploučnice, která ho obtéká z pravé strany a potokem Sporkou, tekoucí po levé straně. Tyto toky se také nedaleko stékají v bažinaté oblasti v okolí Dubických rybníků.

Sám název Holý vrch napovídá, že kopec býval vždy nezarostlý, v podstatě se jedná o čedičovou vyvřelinu. Pustý ale vrch nebyl, od počátku 18.století stávala na vrcholové plošině prostá poustevna pro dva poustevníky, kteří měli za úkol pomáhat při mších v Mariánském kostele. Při morové epidemií v roce 1712 se zde musel usadit barvíř Patz se svou dvanáctičlenou rodinou a strávil zde čtyřicetidenní karanténu, než mohl i s rodinou vstoupit do bran České Lípy. Jako poděkováni za záchranu nechal barvíř na Holém vrchu postavit kamennou kapli zasvěcené Všem svatým. Za nedlouho byla okolo přístupové cesty vybudovaná i Křížová cesta,- kalvárie. Výnosem císaře Josefa ale byla poustevna zrušená a za nedlouho ztratila svůj význam i kaple, byla uzavřená a počala chátrat.

O Holý vrch opět počal stoupat zájem až v druhé polovině 19.století, kdy českolipský Okrašlovací spolek dostal od města úkol učinit z tohoto opuštěného místa centrum zábavy pro měšťany České Lípy. Na svazích vrchu a v okolí bylo vysázeno na 100 000 stromů a okrasných dřevin. V roce 1885 bylo rozhodnuto radou města, vybudovat na vrcholku výletní restauraci v alpském švýcarském stylu. Restaurace byla v provozu až přes obě světové války, svůj dlouholetý provoz ukončila až v padesátých letech minulého století. Opuštěný objekt rychle chátral a zarůstal, ještě v roce 1968 byl na krátkou dobu učiněn pokus vzkřísit jeho slávu, když byl svěřen do péče místnímu mysliveckému svazu. Ale po okupaci bratrskými armádami byl objekt opět a definitivně uzavřen a krátce na to byl i pro jistotu "vyhořen". Zbylé kameny byly z větší části použité na stavbu garáží pod Holým vrchem.

Vrch znovu ožil až v poslední době, byly zrekonstruovány přístupové cesty, u nich se objevili nové lavičky a informační tabule, začalo se i hovořit o znovu vybudování výletní restaurace. Vrch sice neskýtá k vůli zalesnění téměř žádný výhled do kraje, ale přesto vždy byl, a zda se že opět bude, zájmem česklipských občanů i milovníků turismu a zajímavých míst.

    Pokud tedy hledáte výhled na Praděd nový a neotřelý, pokud jste milovníky překrásné a neporušené přírody a nemáte komplex z toho, že veškerá svá přibližovadla musíte nechat na okraji civilizace a na vyhlídku se dopravíte jen po vlastních nožkách a pokud se v takové zatím neporušené přírodě umíte chovat jako kulturní lidé - ( jimiž většina z nás zajisté je, jen to mnozí neumí dát najevo ) - pak vám doporučuji celkem nenáročný výstup na Žárový vrch.

   Nachází se asi 4 km severně od Karlovy Studánky a jeho severozápadní až severovýchodní úbočí "obtéká" zpevněná Zámecká cesta, vedoucí od sedla u Lyry přes svahy Žárového vrchu, Plošiny a Zámeckého vrchu až do Vrbna pod Pradědem a po níž vede známá a krásná vyhlídková cyklotrasa. Na pěší turisty se v této oblasti zapomnělo, ale to je v tomto případě jenom dobře. Neboť kde jinde v samém srdci Hrubého Jeseníku můžete obdivovat veškeré jeho krásy bez hlučících davů ?!? Stačí jen trochu umět číst v mapě a vydat se od výrazného sedla s tábořištěm a Sedlovou boudou průsekem k severovýchodu k čelu 20 m vysoké skalní hradby do svahů jinak vcelku nevýrazného Žárového vrchu. Od skály cesta k vrcholu stoupá pěšinou, místy se ztrácející ve vysoké trávě zarůstající paseky. Při výstupu doporučuji přečasté otáčení, neboť při získávání vašich výškových metrů se za vašimi zády taky razantně zvyšují kulisy okolních horských vrcholů, z nichž ten za skalnatou Lyrou je z celého Hrubého Jeseníku ten nejvyšší !

  Před koncem paseky chodník mění směr vlevo a mezi stěnamí rychle rostoucího jehličnatého lesa přicházíte k vrcholové pasece, kterou zdobí shluky překrásných skalisek, útesů, stěn a torů skalního města na Žárovém vrchu. Tyto skály jsou tvořeny ortorulami a migmatity, na jejich stěnách můžeme obdivovat neskutečně krásné vrásy a jejich profily nám mohou připomínat líce našich bližních. ( Všimněte si, že hlavní vrcholová skála z povzdálí připomíná strýce s baretkou na hlavě ! ) Nás ale bude hlavně zajímat vrcholová skalní hradbička za ní, z níž se vašim zrakům otevře tak krásný kruhový výhled, který by jste tady nečekali ani ve svém nejtajnějším snu :

    Kromě vrcholů hlavního hřebene Hrubého Jeseníku a jejich krále Praděda, nám převážnou část obzoru vpravo vyplňují zalesněné a skalami poseté kóty vrcholů Medvědské hornatiny - jen temeno nejvyššího Orlíka je holé po polomech - hluboko pod námi se nachází údolí Střední Opavy, směrem k Vrbnu pod Pradědem pokračuje skalnatý hřeben plošinou a Zámeckou horou, jen pohled k Ludvíkovu a Karlově Studánce čím dál více omezují stromy mladých smrků. Je odtud dobře vidět město Bruntál, přehradní nádrž Slezská Harta a veliká výseč krajiny Nízkého Jeseníku.

   Výhled ze Žárového vrchu je vpravdě božský a věřím, že pro vás bude nezapomenutelným zážitkem.

   ( Cesta od Sedlové boudy - kde si můžete u tábořiště, pokud nejste pěší, zanechat svůj bicykl či koběžku - k vrcholu Žárového vrchu měří asi 1 km ).

převzato z webu: www.luzicke-hory.cz/

Weberberg je nejvyšším vrcholem hřbetu Rohál, někdy nesprávně uváděného i jako Kozí hřbet, Weberberg samotný pak bývá rovněž nesprávně na některých mapách uváděn jako Vyhlídka, takovéto označení je spíše matoucí, jelikož ze samotného vrcholu je výhled téměř nulový a z obou úbočí jsou jen dílčí výhledy. Jeho název (Weber = tkadlec) připomíná dávné zaměstnání obyvatel okolních vsí a dosud nebyl počeštěn. Plochý vrchol kopce je z větší části porostlý bukovým lesem. Na severním úbočí kopce byl porost statných tzv. šindelových buků, jejichž dřevo se zvláště hodilo k výrobě šindelů. Tento zbytek smíšeného svahového pralesa byl v 60. letech přírodní rezervací, zvanou Rychtrův prales.

Prudké stoupání do vrchu zpříjemní výhledy na Vrbno a okolní hory, také v létě je všude hodně malin.

Dále můžete pokračovat po modré do Spáleného, nebo se jen tak toulat po okolních kopcích.

Další možností sem dojít je z Petrovic po silnici směrem na Heřmanovice, v zimě je neudržovaná, tak je nejlepší nazout běžky. Po dvou kilometrech dojdete na žlutou značku z druhé strany, než od bud a k vrcholu jsou také 2 km.

Kdysi tu býval výhled do údolí Petrovického potoka, dnes je od jara do podzimu zarostlý. Krásné a romantické skály ale zůstaly.

Ze Solné hory uvidíte pásmo hor směrem k Petrovicím a Janovu, Biskupskou kupu a okolní kopce.

Pod Solnou horou je rozcestí značek. Může se pokračovat po žluté přes Kutný vrch, Větrnou horu na Petrovy boudy, 6 km, odtud jezdí autobus do Zlatých hor nebo Jindřichova, ale jen dvakrát denně, spíš dojdete 2 km po zelené do Petrovic, odtud jezdí častěji.

Druhá možnost je po modré přes Vojtův pramen a po zelené do Petrovic, to je celkem 4 km.

Přes velké množství turistů vměstnaných na malé mýtině na vrcholu kopce (plocha je omezena výstavbou rozhledny), panovala mezi všemi skvělá nálada, umocněná nadšením se setkání s kamarády. Jídla lační turisté se mohli občerstvit gulášem a pivem u stánků s občerstvením nebo proviantem z vlastních zásob. Závěrem patří poděkování všem obětavým organizátorům, díky kterým mohla proběhnout tato akce, která bude mít pokračování v roce 2014.