Místo, kde dům stával je dnes vyznačeno v obvodu položenými kameny. V okolí domu postupně vzniká park s dřevinami se zajímavým původem. Postupně se v něm vysazují stromy z oblastí, kam dorazila první vlna emigrantů z řad příslušníků církve Moravských bratrů ze Suchdola a okolí. Cílem je získat stromy z cca 130 míst téměř z celého známého světa někdy od poloviny 17. století do prvních desetiletí 18.století, kam se uprchlíci dostali. Kromě Evropy se řada z nich dostal do Ameriky, což zas už tak překvapivé není. Ovšem najdeme zde i kuriózní lampu, která poukazuje na bratrské misionáře v Grónsku (tam asi stromy nerostou). Stromy jsou označovány místem odkud byly do Suchdola zaslány a rokem vysazení v parku.

Zajímavá budova je v přízemí osmiboká, v patře má čtyři boky. Celková výška stavby je 12m. Zvony pocházel z dílen Jakuba Mělnického z Mladé Boleslavi (z r. 1602), další z r. 1864 od Karla Bellmana z Prahy. Samotné Psinice jsou dnes součást městečka Libáně.

Nejvýznamnější z nich je krásná pozdně renesanční pohřební kaple a hrobka Bukůvků z Bukůvky, pocházející z roku 1592, o které jsem již na Turistice psal. Za součást této památky bývá považován také pískovcový krucifix, nacházející se před hrobkou směrem k silnici, spojující Postřelmov s okolním světem, tedy zejména zmíněnými Šumperkem a Zábřehem. V souvislosti s renesančními památkami Postřelmova je potřeba také upozornit na náhrobník, umístěný na zdi kostela sv. Matouše.

Další – tentokrát státem chráněnou – památkou Postřelmova je velmi kvalitní barokní socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1732. Zajímavou sochu – v tomto případě spíše sousoší - s neobyčejnou ikonografií, která původně stávala u železniční trati, dnes najdete u vchodu na místní hřbitov. Památkou je již od roku 1958, ale do státního seznamu těch kulturních byla zapsána až o 30 let později.

Relativně nenápadnou, ale také pozoruhodnou, drobnou památkou u postřelmovského kostela sv. Matouše je pískovcový sloup s ženskou postavou na vrcholu. Zdobí jej i zlacený reliéf, jehož podoba tvarově částečně připomíná Pražské Jezulátko (jedná se však o „madonu s dítětem“). U této památky jsou jakékoliv informace takřka nedostupné. Nakonec jsem vypátral, že se – údajně – jedná o druhotně přemístěnou sochu sv. Filomény, patronky všech dětí. Sochu nechal vytvořit po  roce 1857 první postřelmovský starosta Petr Kvapil poté, co jeho dcera Pavlínka vypila muchomůrkami otrávené mléko, které se tehdy používalo jako mucholapka.

Této sochy jsem si nikdy moc nevšímal, ale tentokrát na ni nějak zvláštně dopadly sluneční paprsky a mě okamžitě napadla slova textu slavné písně Scotta McKenzieho San Francisco (Be Sure To Wear Flowers In Your Hair), která začíná slovy „If you're going to San Francisco, be sure to wear some flowers in your hair“. A sv Filoména zde má skutečně rozpuštěné dlouhé vlasy a věnec květin na hlavě. Tehdejší umělec si už asi tenkrát dokázal představit příchod legendárního léta známého jako Summer of Love …

V parčíku na náměstí Antoše Dohnala nás uvítá poválečný pomník T. G. Masaryka s bronzovou bustou prezidenta od olomouckého sochaře Karla Lenharta (1904-1978).

Před sousedním farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého můžeme obdivovat dvojici protějškově pojatých pozdně barokních kamenných skulptur, představujících sv. Floriána a sv. Donáta, pocházejících z 3. čtvrtiny 18. století.

V nedaleké Horní ulici pak stojí na vysokém profilovaném podstavci ještě sv. Jan Nepomucký, jehož socha je datována chronogramem v nápisu na soklu do roku 1723.

Městečko ukrývá ještě dvojici drobnějších barokních kaplí, zasvěcených Panně Marii Pomocné (jižně od Kvasic na Mariánově, u odbočky do Nové Dědiny) a Panně Marii Bolestné (severozápadním směrem, u silnice ke Stražovicím).

B. Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska, 2. svazek

   Dědina se poprvé připomíná r. 1446 a dnes tu nalezneme větší obec, obývanou více jak 1100 Valachy. Za největší památku bychom mohli označit kostel Všech Svatých, který vznikl r. 1785 a nalézá se ve střední části obce. V katastru Hvozdné se dále nacházejí dvě kapličky. Ta první leží v horní části obce zvané Osmek, u rozcestí silnic do Štípy, Ostraty a Březové. Tato kaple je zasvěcena také Všem Svatým. Nedaleko bychom nalezli kamenný cyrilometodějský kříž a před Domem pro seniory stojí jedna z nejvýznamnějších památek - smírčí kříž s uraženým horním ramenem. O jeho vzniku  a proč byl vyroben se vedou spory. ( Tady se velmi omlouvám - při focení proti slunci se mi nezdařila jeho fotografie).

   Místní část Osmek se rozkládá na návrší v nejvyšší části obce. Pokud budeme scházet hlavní ulicí dolů obcí, brzy přicházíme k Obecnímu úřadu, kde je umístěna veřejnosti přístupná Galerie obrazů a medailí malíře Josefa Hvozdenského. Při další cestě obcí mineme budovu hasičské zbrojnice s věžičkou, památník Vzniku obce z r.1996 a památník Svobody se sochou lva z roku 1919. Nepřehlédnutelná je samozřejmě také budova Divadla, která je o 10 let starší a okolo okolních rodinných stavení nás zaujmou zachovalé zděné stodoly a jiné hospodářské objekty, které mají díky svému věku též nárok být zařazeny mezi stavební památky. V tom případě nesmíme ale zapomenout také na budovu školy z r. 1896.

    Poblíž rekreačního rybníka Argalašky byla jednou místní rodinou na vlastní náklady vystavěna prostá kaplička Sedmibolestné Panny Marie. Stalo se tak roku 1870. Od kapličky se otevírá omezená výhledová výseč do okolní krajiny s loukami a lesy ... a především na blízkou pastvinu, kde se pase stádo krásných koní ...

  ( Tak jako u všech ostatních mých článků o obci, tak i zde jsem si dovolil čerpat fakta z webových stránek obce Hvozdná ).

   Prapůvodní název dědiny zněl Lukovec Dolní, byla založena pány z Lukova a první zmínka o této zemědělské vsi pochází už z r.1480. Už o 40 let se ale její jméno mění na zdrobnělinu Lukova - Lukoveček. Až do poloviny 19.století patřil pod stejnojmenné panství, pak se s dědinou nějakou dobu "vekslovalo" : chvíli patřila pod Holešov, pak zase byla součástí okresu Gottwaldov - po převratu Zlína ) a poté spadala pod MÚ Fryšták. V roce 2001 došla občanům Lukovečka konečně trpělivost a osamostatnili se !

   Nejvýznamnější památkou dědinky je kaple Panny Marie Ustavičné pomoci. Nalezneme ji na protáhlé návsi nad Fryštáckým potokem - ( naproti Obecnímu domu ) - její zářivou fasádu určitě nepřehlédneme. Tato kamenná stavba vznikla r.1879 na místě zvoničky, před ní tu ale původně stávala kaplička dřevěná. Starý dřevěný kříž před kaplí byl kamenným nahrazen r.1884.Nedaleko se nachází památná lípa, která se dožila už více jak 250 let. Daleko mladší je památník prezidenta T.G.Masaryka ( z r.1932 ), ve II.světové válce před fašisty pečlivě ukrytý a roztomilá hospůdka "U hřiba", jejíž otevírací hodiny jsou bohužel ve všední dny nerozumně omezeny ...

  ( Další kříž zvaný "Červený" bychom nalezli u silnice do Fryštáku. V Lukovečku původně stávala ještě jedna kaplička. Byla zasvěcena také Panně Marii, ale Štípské, ale musela být za "I.republiky" stržena, neboť její základy narušily kořeny okolních líp. Jako památka na ni tu zůstal jen svatý obrázek. Další význačné památky už obec nemá, je ale třeba se zmínit o tom, že se v jejím katastru nalezly zbytky neolitického sídliště. Archeologům se tu - k jejich veliké radosti - podařilo nalézt předměty nejen z doby bronzové ale hlavně tzv."šňůrovou keramiku" neologické kultury.)

   I když se původně stará zemědělská dědina do dnešních dnů proměnila v moderní obec, přesto místní dodržují prastaré lidové zvyky z Velikonoc a neodmyslitelný je tu také Fašankový průvod s maskami. Tady bych rád upozornil, že právě z této obce pochází zajímavý folklórní prvek - točivé tance, které jsou na Fryštácku ty nejpůvodnější. Z významných rodáků se připomíná umělecký zahradnický výtvarník a malíř samouk Stanislav Bardoděj, kterému místní říkali familiárně "Slávek". Nás čtenáře Turistiky asi bude zajímat, že měl tento umělec velké cestovatelské sklony a byl také dobrodružné nátury.

   Novodobou zajímavostí Lukovečka je - v zástavbě Ráztoky umístěná - hasičská nádrž.Po rekonsrukci slouží nejen požárníkům, ale také ke koupání místním obyvatelům, k dispozici jsou tu i bezplatné šatny. Bez problémů by se tu snad mohl osvěžit i kdokoli z vás, kdož se budete vracet po zelené značce z náročné tůry po Hostýnských vrších. Pozor - v době mimo sezónu je tento objekt střežen speciálním správcem a plavčíkem - viz Fotopříloha.

  Zeleně značená turistická trasa vede z Lukovečka po zpevněné lesní cestě na hřeben Hostýnek k rozcestí "U dubu". ( Na mapách KČT z r.1993 a na mapě vydavatelství SHOCART z r.2011 je její průběh chybně zakreslen a podle ní se zelená spojuje se svou  modrou kamarádkou na rozcestí pod Ondřejovskem. Ve skutečnosti spolu tyto dvě přítelkyně spolu putují právě už od rozcestí U dubu !! Nejenom mne by asi hrozně zajímalo, jak někdo může prodávat tyto nekvalitní mapy za tak hříšné prachy, když vydavatel či autor map nedokáže přesně zakreslit ani průběh turistické trasy. Vždyť ji "kdosi", znalý terénu musel taky vyznačit a podat na "vyšší místa" přesný popis trasy - ale asi jsem naivní a nerozumím tomu ...)

   Právě tato "nesprávně značená" zelená nás asi po 1200 m od obce mírným stoupáním přivede k zaniklému pískovcovému lomu. Jeho travnaté rovné dno prošlo rekultivací a okraj u silničky zdobí vytěžené balvany. Na první pohled nijak atraktivní místo je ale označováno od roku 2004 jako významný krajinotvorný prvek, neboť nový domov zde nalezlo mnoho chráněných živočichů a rostlin. Za vzácnou Flóru hovoří jeden příklad za všechny ostatní : když nadejde měsíc červen, areál lomu se zaplní desítkami či stovkami květů vzácných vstavačů, které patří mezi karpatské orchideje ...

   Nedale

Nedaleko pomníku padlých najdeme sousoší tří „pravěkých“ Venuší, stylizovaných bronzových plastik na betonových podstavcích. Jejich autorem je tvaroženský rodák a významný brněnský sochař Vladimír Drápal (* 1921). Venuše byly odhaleny v roce 2003 a není bez zajímavosti, že prostřední z nich je ve své starší verzi umístěna také v parku u známého brněnského pavilonu Anthropos.

Tvaroženskou náves však od nedávné doby zdobí také kopie francouzského kanonu z bitvy u Slavkova. Kanon byl původně – v roce 1988 u příležitosti 700. výročí obce – umístěn na nedalekém kopci Santonu u kapličky Panny Marie Sněžné. Kvůli častým projevům vandalismu byl však po opravě v roce 2009 přemístěn před obecní úřad.

Obec se chlubí i svou "barokní památkou", tradiční pískovcovou svatojanskou sochou z 18. století. Stojící světec drží ve zdvižené pravé ruce krucifix a v levé sňatý biret, doprovázen andílkem s knihou, který u jeho nohou připomíná gestem prstu na ústech Janovu osudnou mlčenlivost. Socha je osazena na hranolovém soklu a ohrazena kovovým plůtkem. Dnešní podoba skulptury však nemá s barokem bohužel mnoho společného a domnívám se, že naopak právě tato socha může být onou Fabiánkovou kopií, kterou měl vytvořit a jež se údajně kvůli špatnému materiálu rozpadla a umožnila tak posléze opětovný návrat sochy původní, jak se píše na webu obce; případně může jít ještě o - dost možná rovněž Fabiánkovu - nepříliš zdařilou rekonstrukci zmíněné původní sochy...

Ve hřbitovní zdi naproti tvaroženskému kostelu sv. Mikuláše je zasazen zbytek barokního oltáře z původního kostela, který byl zbořen v roce 1880. Byl zde takto pietně umístěn v souvislosti s opravou hřbitovní brány v roce 1994.

V parčíku pod kostelem si můžeme prohlédnout ještě další z prací již zmíněného sochaře Františka Fabiánka z Brna, a to pomník zdejšího oblíbeného faráře a spisovatele Václava Kosmáka (1843-1898), zbudovaný roku 1923. Pomník je tvořen kamenným sousoším ženy v moravském kroji s knihou a naslouchajícím dítětem a litinovým portrétním medailonem spisovatele, osazeným na podstavci opatřeném příslušnými nápisy.

Podrobnější informace k jednotlivým památkám jsou uvedeny na webových stránkách obce.