Východně od chaty se nacházejí studánky Jelenka a Pařezová studánka. Bezprostředně před chatou je rozcestník turistických cest. 

Její historie je nicméně spojena podobně jako u ostatních horských objektů s rozvojem turistiky v Jeseníkách v 2. polovině 19. století a ve svých počátcích hlavně s činností německého Moravsko-slezského sudetského horského spolku. Ten se z počátku zabýval úpravou a označením horských cest, s čímž souviselo i budování různých útulen, skrýší a posléze i chat, pokud nebyly přebudovány z původně hospodářských objektů, salaší ap. Na přelomu století pak stavební činnost spolku vrcholila výstavbou vyhlídkových věží na nejvýznamnějších vrcholech Jeseníků i přilehlých pohoří.

Předchůdce dnešní Barborky se nacházel podstatně výše - téměř na samém vrcholu Praděda, chráněn Tabulovými skalami. Zde zahájil jesenický odbor spolku výstavbu ochranné chýše již roku 1883, a to za velmi přísných podmínek. Plocha chýše nesměla překročit 16 m2, uvnitř mohla být jen dřevěná lavice a zastřešena směla být jen drny. Okna musela být obrácena k panskému lesu, aby bylo zdaleka vidět, zda v chýši někdo prodlévá. Od začátku podzimních lovů až do jara pak nesměla být využívána a majitelé panství ji měli právo kdykoliv zbořit. Tento typ stavby se však v drsných klimatických podmínkách Jeseníků stejně neosvědčil, a tak útulna brzy vzala za své. Místo však bylo přesto nějaký čas využíváno při výstavbě honosné kamenné rozhledny na vrcholu Pradědu v letech 1904 - 12, kdy zde byly zbudovány salaše pro koňské potahy, které z Koutů vyvážely stavební materiál.

Vlastní Barborka byla postavena v blízkosti pramene Bílé Opavy během 2.sv. války, ale už před ní stály nějaké přístřešky a stáje. Po její výstavbě sloužila pro důstojníky německé armády, jmenovitě pro štáb divize horských myslivců, pod který spadal i malý zajatecký pracovní tábor v místě dnešní Kurzovní chaty. Zajatci měli za úkol vybudovat na rovném hřebenu Vysoké hole ve výšce 1464 m útočné horské letiště, k čemuž nedošlo a po letišti zbyly jen trosky trafostanice a kabel vysokého napětí.

Po válce se chata dostává do vlastnictví Vysokoškolského sportu v Brně, který najímá jako prvního českého nájemce Václava Myšáka, který sem přišel s manželkou roku 1946. Jako zkušený horolezec, lyžař a záchranář již v květnu 1948 zakládá Horskou záchrannou službu Krkonoše - pobočka Jeseníky, která tehdy sdružovala pouze amatérské členy z místních horalů. V únoru 1950 havarovalo v prostoru Vysoké hole dopravní letadlo typu Dakota. Z blízké Ovčárny přispěchali na místo neštěstí vojáci a spolu s nimi V. Myšák. Z 38 cestujících zahynulo šest osob, 18 raněných však svou včasnou pomocí zachránili život. Po této události zakládá Záchrannou horskou službu Jeseníky a stává se jejím prvním a dlouholetým náčelníkem. V. Myšák, znechucen poměry na chatě v době socialismu, opouští místo chataře a plně se věnuje profesionální práci v Horské službě.

V roce 1954 sem přichází chatař Malina, který už měl za sebou činnost v Tatrách a na nedaleké Švýcárně. Na Barborce vydržel až do začátku 60. let, aby se sem znovu vrátil a pobyl zde v rozmezí let 1969 - 79 dalších deset let. Za jeho působení postihly Barborku celkem tři požáry; jednou hořela sauna, pak konírna a veranda.

Po panu Malinovi nastoupil na chatu Václav Tolda, za jehož působení dochází zatím k největší rekonstrukci chaty. V letech 1966 - 73 je přistavěna celá nová dvoupatrová část za dosavadním vchodem do chaty a také veranda je značně rozšířena, čímž se podstatně rozšířily její restaurační prostory. Celá chata byla současně zcela zmodernizována.

Koncem 80. let byl v souvislosti se stavbou Sporthotelu Kurzovní vybudován nový vodovod Praděd - Barborka - Kurzovní. Ještě předtím byla při výstavbě nové televizní a vyhlídkové věže na Pradědu vystavěna asfaltová silnice také k chatě Barborce, takže zde záhy vznikla potřeba vybudovat parkoviště aut. Počátkem 90. let pak bylo přistoupeno k výstavbě čističky vody a septiku.

Barborka 90. let minulého století měla pod vedením Šimona Bartfaye k dispozici 110 lůžek v 2 - 3lůžkových pokojích a 2 společné noclehárny se 6 lůžky. V restauraci je 50 míst, ve výčepu dalších 40. V případě potřeby je možno využít dalších 50 míst v jídelně „U krbu", která slouží současně jako klubovní místnost pro ubytované návštěvníky.

Samotná chata sice patří mezi nejmladší v této oblasti, ale již prošla několika rekonstrukcemi. Dnes nadále slouží svému účelu – občerstvení a jako útulek pro turisty, je zde i možnost ubytování po celý rok.

Horská chata Barborka se nachází na jižním úbočí nejvyšší hory Jeseníků Praděd ve výšce 1320 metrů nad mořem, kterou lze využít během přechodu hlavního hřebene Hrubého Jeseníku či během letní a nebo zimní dovolené. Chata je také ideální nejen k rodinným dovoleným, ale také k pořádání letních a zimních (lyžařských) kurzů. Součástí chaty je restaurace, fitness centrum, sauna, herna s kulečníkem, TV místnost (klubovna). 

V zimě mají návštěvnici k dispozici několik sjezdovek v okolí, včetně nabídky ideálních běžeckých podmínek a tras v okolí.  V letní sezóně patří mezi nejvyhledávanější část Jeseníku výšlap na horu Praděd a procházka kolem Bílého potoka, která zajisté potěší každého svou nádhernou přírodou, spoustou vodopádu a jezírek.

 K Barborce je možné se dopravit i autobusem, když z parkoviště Hvězda nad Karlovou Studánkou je zajištěna kyvadlová doprava. Autobus vozí turisty pouze před chatu Ovčárnu, odkud je však Barborka na dohled. Doprava je vcelku hustá, každou celou hodinu vyjíždí dle potřeby ze záchytného parkoviště Hvězda v Karlově Studánce několik ekologických busů (každou půlhodinu se pak vrací z Ovčárny zpět), většina turistů jde ale raději po svých

 http://barborka-praded.cz/

Zdroj:Jiří Koranda: Minulost a současnost jesenických horských chat. Vydalo v r. 1993 Vydavatelství a propagace Jiří Koranda Jeseník

Chata Kurzovní je jednou ze tří původních turistických chat v okolí Pradědu. V roce 1921 zde byly postaveny stáj, jenž sloužily různým účelům do 2.světové války.  V letech 1952 - 1955 byla postavena nová Kurzovní chata pro účely lyžařských výcviků, dle kterých získala i svůj název.

V roce 1980 byla stará Kurzovní chata opět stržena a nahrazena novou stavbou, zcela v duchu megalomanských projektů 80. let minulého století, kdy se v českých horách začalo se stavbou obřích hotelů. Dnes se takto předimenzované kapacity horských hotelů jen těžko daří obsazovat. Nová Kurzovní chata byla pro veřejnost otevřena v roce 1987.

V roce 2006 hotel prodělal částečnou rekonstrukci a nabízí 142 lůžek a 6 přistýlek ve 3 typech pokojů.  Hotel disponuje restaurací s dětským koutkem a kapacitou 130 míst, kavárnou s 25 místy, noční vinárnou s reprodukovanou hudbou o kapacitě 30 míst.

Blízko hotelu se nachází vlek Velký Václavák s kapacitou 650 lyžařů za hodinu. V areálu Ovčárna, který je od hotelu vzdálen cca 800m, je velký lyžařský vlek na úbočí Petrových kamenů, označovaný „A“ s kapacitou 900 lyžařů za hodinu. Ještě o kousek dál pod hotelem Ovčárna je dětský vlek Malý Václavák a vlek „C

V zimní sezoně  se zde kromě sjezdových tratí provozují i tratě běžecké. Začátek běžeckého areálu, který splňuje i náročné podmínky FIS, je přímo před naším hotelem. Běžecká magistrála Ovčárna – Praděd – Švýcárna – Červenohorské sedlo je strojově upravovaná.

Návštěvníkům je snadno dostupný jak blízký Praděd, tak Petrovy kameny, v minulosti opředené četnými pověrami o sjezdech čarodějnic.

V blízkém okolí je možné zorganizovat projížďku na koních, návštěvu přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, či zajistit procedury v lázních Karlova Studánka.

http://www.kurzovni.eu/

Nejstarší část budovy pochází z roku 1795 a do dnešních dnů se z této doby zachovala část místnosti s výčepem. V roce 1919 byla vybudována velká jídelna vedle výčepu a nad ní letní pokoje pro hosty.

Roku 1931 byl postaven třípatrový hotel, jehož nteriér byl začátkem vyzdobený řezbářskými pracemi obou bratrů, kteří přišli na unikátní nápad vyřezávat židle s karikaturními podobami stálých hostů. Pokud host chtěl mít svou podobu, musel si výrobu židle zaplatit, ale kdykoliv do restaurace přišel měl právo si na ni sednout. Najdete zde karikaturu písaře i lesního, bláznivě zpívající Bety i kostelníka, kominíka a řezníka. Do této horské chaty mohli v třicátých letech jen ti nejbohatší hosté.

V roce 1947 se chata stala rekreačním střediskem ministerstva vnitra a dostala název Noskova chata, podle ministra vnitra Václava Noska (1947-1953). V té době se nejen z nevědomosti a z neúcty k naivnímu selskému umění zničilo a ztratilo mnoho řezbářských výtvorů bratrů Braunerů.

Od roku 1962 byla chata převedena pod správu Revolučního odborového hnutí a tehdejší vedoucí pan V. Fábera vytvořil z tzv. vinárničky malé muzeum se stálou výstavou židlí a jiných řezbářských prací.

Současný majitel penzionu "Rejvíz" celou sbírku a vzácný mobiliář od odborových organizací odkoupil a usiluje o další rozšiřování sbírky řezbářských prací a mobiliáře penzionu. Dále také rozšiřuje sbírku židlí současných štamgastů, které si také můžete nechat na zakázku vyrobit!

Penzion Rejvíz je vynikajícím výchozím bodem pro řadu túr či výletů do oblasti Jeseníků a nebo Zlatohorské vrchoviny. Vydat se odsud můžete k Velkému mechovém jezírku, na Koberštejn, na Příčný vrch - nejvyšší vrchol Zlatohorské vrchoviny, na hlavní hřeben Jeseníků či na krásnou rozhlednu na Biskupské kupě nad městem Zlaté Hory.

• Penzion Rejvíz, Rejvíz 29, 793 76 Zlaté Hory
• Tel.: +420 584 413 091
• Mobil: +420 602 730 845
• E-mail: info@rejviz.com
• Web: www.rejviz.com

Sedlo Skřítek je rozlehlé ploché sedlo s maximální výškou 877m a odděluje samotný Hrubý Jeseník od nižší Hraběšické hornatiny s nejvyššími Bílými kameny (956m) nedaleko sedla. Hraběšická hornatina pak již geomorfologicky patří k Hanušovické vrchovině (všeobecně to jsou ale všechno Jeseníky). Silnice Šumperk – Rýmařov, která sedlem prochází nese číslo 11 a je to vlastně dálková silniční spojnice Prahy s Ostravou. Historie silnice spadá do l. 1839-42, kdy ji jako část císařské postavila firma bratří Kleinů. Ti potřebovali silnici k zásobování železáren v Sobotíně dřevem. V polovině 19. století zde byl vybudován zájezdní hostinec Berggeist. Ten se stal vítanou zastávkou pro formany a jejich koně po náročném stoupání. Jak se začalo v železárnách užívat uhlí, význam hostince pro formany poklesl, ale naštěstí začíná turistický zájem o hory. Od r. 1885 nový hostinský rozšířil nabídku ubytování a stravování. Podával i oblíbený likér Altvater – Praděd. Od r. 1896 byl majitelem hostince horský spolek MSSGV ze Šumperka. Byla navýšena kapacita hostince i ubytovacích prostor. Hostinec byl otevřen celoročně i když v zimě s obtížemi. Cesta musela být leckdy prohazována ručně. Po 1. světové válce byl i z těchto důvodu v zimních měsících utlumen. V létě sem pravidelně zajížděl poštovní autobus z Rýmařova a Šumperka. Skřítek se stal oblíbeným cílem setkání a shromáždění, v pozdějších letech bohužel již značně nacionálně laděných. Po Mnichově pak začal hostinec upadat. V r. 1945 se načas stal sídlem uprchlíků ze Slezska až nakonec s postupující Rudou armádou a frontou podlehl zkáze a do základů vyhořel. Další turistické využití lokality začalo vzrůstat až koncem 50. let 20. století. Rozmach automobilové dopravy dal nakonec podnět k výstavbě motorestu v r. 1966. Majitelem a investorem byla Jednota Zábřeh. Byl sice vybudován jen motorest tedy bez ubytování, ale i tak dobře posloužil vzmáhající se turistice. Jedná se o celkem jednoduchou stavbu vlastně dvě spojené dřevěné montované chaty. Takových se ve své době stavělo více (podobná je třeba Koliba v Ludvíkově u Vrbna, či vyhořelá Koliba ve Starém Městě u Bruntálu, podobné si pamatuju ze Slovenska). I okolí motorestu doznalo úpravy s novým parkovištěm, který ozdobila socha Skřítka, který se dívá do čtyř světových stran. Autorem byl sochař Jiří Jílek, který se usadil v nedalekém Sobotíně. Jeho dílem je i další plastika na konci parkoviště a zejména dřevěný vypalovaný obraz bohyně Diany v restauraci. Od r. 1975 je na Skřítku víkendová stanice Horské služby. Nedávno Skřítek „ozdobila“ poněkud brutální socha Praděda – reklama na galerii U Halouzků v Jiříkově (nedaleko Sovince). Motorest sice není zcela klasickou horskou chatou, nicméně je oblíbeným a vítaným východištěm či cílem turistů a lyžařů – běžkařů během roku. S oblibou je i dostaveníčkem motorkářů, kteří v letních měsících túrují své nadupané stroje po táhlých zatáčkách i rovinkách horské silnice, ovšem k menší potěše zvěře a klid vyhledávajících návštěvníků.

Po zabrání pohraničí chata střídala majitele, zabral ji i Wehrmacht, který zde zřídil rehabilitační ústav pro raněné letce. Po válce ji užívala i čs. armáda, ostatně na Suchém vrchu má armáda dodnes nějaké objekty, i některé vysílače kolem vrcholu měly vojenský účel. Do užívání turistické veřejnosti se vrátila v r. 1961, v 80. letech 20. století došlo i k přestavbě přilehlé rozhledny (s vodojemem), otevřený ochoz byl překryt střechou ve tvaru seříznutého kužele.

I po revoluci r. 1989 chata dále sloužila veřejnosti, ale po nepovedené privatizaci došlo po nějaké době k jejímu uzavření. Zkáza pak byla dovršena 16.7.2003 (paradoxně nedávno po 75. výročí otevření), kdy chata záhadně vyhořela. Tedy zcela záhadně ne, vyšetřování objevilo nějaké chemické látky i pravděpodobné ohnisko požáru. Čili celkem obvyklý scénář, ostatně ne dlouho před tím hořelo i v nedalekých Jeseníkách (Alfrédka, Traťovka, částečně i Rabštejn).

Naštěstí od zmíněné Alfrédky chata nebyla celá dřevěná, pod obložením se skrývala zděná konstrukce. Díky zásahu hasičů tedy chata nepadla celá. Dlouho dobu pak u rozhledny stály tedy trosky velké chaty. Rozhledna naštěstí vydržela a její přízemí dosud slouží nejen jako pokladna , ale i jako občerstvení pro návštěvníky Suchého vrchu. Vždyť vedle je parkoviště pro návštěvníky dělostřelecké tvrze Bouda a místo je hojně navštěvováno i dalšími turisty, cyklisty a lyžaři.

V roce 2009 chatu získala firma CVS Žamberk a brzy se začalo pracovat na rekonstrukci. Nakonec další informace, snímky či historii je možno najít na pěkném webu firmy.

I podle dalších informací by se měl areál na Suchém vrchu dál rozšiřovat. Spoustu návštěvníků sem určitě dorazí díky nedaleké lanovce na Bukovou horu z Červené Vody (nakonec i z Čenkovic, kde letos otevřou novou sedačku), možná i od Dolní Moravy, kam to není zas tak daleko. Do budoucna je snad plánovaná sjezdovka a vlek nebo dokonce lanovka i na samotný Suchý vrch, takže se můžeme chystat na další novinky.

Kramářova chata ožívá:

Rekonstrukce Kramářovy chaty na Suchém vrchu v Orlických horách, která probíhá od loňského léta, je v plném proudu. Společnost CVS Žamberk připravila projekt, který se soustředí na maximální obnovu původního vzhledu budovy. Nová Kramářova chata se má slavnostně otevřít 5. července 2012. „Znovuobnovená Kramářova chata na Suchém vrchu má stejně jako původní objekt poskytovat ubytovací a gastronomické služby. Naším plánem je zaměřit se na kvalitu a příjemnou atmosféru,“ říká Stanislav Havel, zástupce investora a dodává, že již nyní přijímají rezervace. „Chceme, aby se stal Suchý vrch opět vyhledávaným nejen výletním místem, kde se dobře vaří a je vybudované kvalitní zázemí pro sport, ale také místem pro významné oslavy jako jsou například kulaté narozeniny, svatby, setkání se spolužáky nebo firemní výjezdní zasedání.“

Nová Kramářova chata má splňovat současné trendy pro sport i relaxaci. Kromě útulných apartmánů bude nabízet také zážitkovou gastronomii nebo wellness aktivity. „Chceme se zaměřit na tradiční českou kuchyni,“ zmiňuje Havel a dodává, že již nyní jsou dohodnuti se šéfkuchařem, který posledních několik let sbíral zkušenosti ve vyhlášených pražských i zahraničních restauracích. „Česká jídla jsou v poslední době mnohdy opomíjena. Chceme ukázat, že mohou být připravována a podávána velmi vkusně a chutně,“ vysvětluje Stanislav Havel. Podle jeho mínění se Kramářova chata opět stane tradičním výletním místem. „A to je další z důvodů, proč jsme do rekonstrukce šli. Chtěli bychom opět zpřístupnit Suchý vrch veřejnosti,“ dodává Havel. Jedinečné přírodní podmínky, nadmořská výška a dokonce i omezená přístupnost budou z Kramářovy chaty činit výjimečnou lokalitu.

Slavnostní otevření proběhne v červenci

Příběh Kramářovy chaty přitom sahá do dvacátých let minulého století. Během rozvoje turistických spolků byla turistická chata na Suchém vrchu postavena podle plánů architekta Jaroslava Stejskala. „Vlastní výstavba objektu se stala demonstrací síly českého turistického hnutí, které stále více pronikalo i do tehdejšího německého pohraničí,“ vysvětluje detaily Stanislav Havel. Své jméno nese budova dle prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. Nicméně to není jediné významné jméno, se kterým se chata pojí. „Během léta v roce 1937 zde poobědval tehdejší prezident Dr. Edvard Beneš, když vykonával inspekční cestu po pohraničním opevnění,“ dodává Havel a říká, že ve třicátých letech byla chata rozšířena o rozhlednu. Z věže je rozhled na Orlické hory, Kralický sněžník, Hrubý Jeseník nebo Žamberecko. „Při dobré viditelnosti je pěkný rozhled například i do polské Kladské kotliny. Svým typickým tvarem jechata poznávacím znamením Suchého vrchu,“ upozorňuje Stanislav Havel.

Více informací o Suchém vrchu:

Plochý hřeben Suchého vrchu a Bukové hory nabízí ideální podmínky pro běžecké lyžování: strojově upravované tratě, nedotčená příroda a překrásné výhledy. Suchý vrch je dvouvrcholový protáhlý masiv, nejvyšší bod Bukovohorské hornatiny (995 m.n.m.). Po Suchém vrchu dříve probíhala zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Ta byla totožná s průběhem vodního rozvodí Labe a Dunaje. V 60. letech minulého století se však zemská hranice posunula více na východ. Základní kámen Kramářovy chaty byl položen 22. srpna 1926 a její výstavba byla spíše demonstrací přítomnosti českého národa oproti početné německé menšině obývající pohraničí.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.86 Okolí Brna-Moravský kras (vydání 2010), GOL 1:25 000 Moravský kras (vydání 2011)

Jedná se o příjemné místo na odpočinek a jsou odsud zajímavé výhledy.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:    http://bubinga.blog.cz/

V roce 1480 byla vybudována Janovická tvrz a hrad Rabštejn je již pustý. Na Nový rok 1561 byla vydána lokační listina na znovuosídlení Staré Vsi tehdejšími zástavními držiteli panství Vítem a Vavřincem Ederem ze Šťávnice. Nynější název se vyskytuje poprvé v prodejní listině císaře Rudolfa II. v roku 1584: „wes, která slowe Stará Wes“.

Obec měla vždy vazbu na těžbu a dolování rud. Nejvýznamnějšími držiteli panství byli právě Ederové ze Šťávnice. Následně se zde usídlili uhlíři, kteří pálili dřevěné uhlí pro místní hutě.

Důležitý rok pro obec je rok 1601 - to Ferdinand Hofman povolal na janovické panství císařského lesmistra a nastal obrat v lesním hospodářství k cílevědomému využití a obnově ohromného lesního panství. Nastalo budování milířů, na vodních tocích budování záchytných přehrad pro splavování dříví na staroveskou pilu, též došlo k vybudování úzkokolejné železnice pro dovoz dříví.

Velký rozvoj v obci nastal po roce 1721, kdy převzal panství Alois Harrach a později Ferdinand Harrach. Za jejich doby nastal rozvoj v oblasti tkalcovství a zpracování textilu. V roce 1757 byl založen papírový mlýn, roku 1770 se snažila hraběnka Růžena Harrachová obnovit zdější stříbrné a olověné doly.

Rodu Harrachů vděčí obec za spoustu pozitivního - vystavění školky pro děti svých zaměstnanců, dále kostela a vybudování.

Pro potešení oka lze zhlédnout kulturní památku a to sochu sv. Jana Nepomuckého na Potočné ulici. Jde o barokní platiku z pozdní doby 18. st., v současné době po komplexní restauraci.

Již od roku 1598 se dočítáme v účetních knihách Janovického panství o těžbě rud a výrobě olova, stříbra, ale i zlata v Anenské Huti ve Staré Vsi. Současně jsou zde první zmínky o dodávkách piva a zvěřiny do přílehlé hospody, která sloužila zdejším dělníkům z hutí a dřevařům k osvěžení po celodenní práci. Všechny přestavby a rekonstrukce se však vůbec nedotkly samotné hospody. Tato stále sloužila k utišení žízně a hladu celých generací místních lidí. Zůstala prakticky v nezměněné podobě po zhruba 350 let.

V roce 1964 byla požárem téměř úplně zničena. Po třech letech byla znovu otevřena v majetku LSD Jednota a sloužila zejména k rekreaci dětí. V roce 1993 byla restaurace s ubytovnou a hospodářským stavením prodána společnosti SHH s.r.o.. Tato společnost celé zařízení přebudovala na penzion pro rekreaci rodin, škol v přírodě a lyžařské výcviky.

http://www.ubytovaniskritek.jeseniky.com/296/penzion-anenska-hut/