Deska na připomínku návštěvy Německého básníka Johanna Wolfganga Goetha v Adršpachu, v roce 1790 dále zde byla přidána jeho bista a česká tabulka.

Jaroslav Hašek /1883 až 1923/ v Lipnici nad Sázavou a jejím okolí strávil poslední část života. V hostinci U České koruny napsal tři ze čtyř dílů svého proslulého románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Na lipnickém hřbitově je spisovatel pohřben a v obci je také Haškovo muzeum.

Žulový portrét vytvořil sochař R. Dvořák. Osmnáctitunový pomník vysoký 2,65 metru je složený z osmi částí, přičemž segmenty levého oka a úhlopříčné části temene hlavy jsou sejmuté a leží opodál. Na hladkých vnitřních stěnách segmentů je vysekaný citát z Haškova nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka v deseti jazycích.

Pomník s názvem Hlava XXII odkazuje na světoznámý protiválečný román Josepha Hellera Hlava XXII. Literární kritici prý Hellera po vydání románu upozornili na to, že se dostal blízko ke Švejkovi. V pokračování Hlavy XXII, románu Zavíráme, nechal Heller svého hrdinu se Švejkem debatovat.

K nejzajímavějším zdejším památkám patří barokní - památkově chráněné -  sousoší sv. Josefa Pěstouna. Jedná se o velmi zdařilou práci, pocházející z roku  1729, a  najdete ji před další zdejší dominantou, kostelem sv. Vavřince. Všeobecně bývá uváděno, že se jedná o sousoší svatého Josefa s andílky. Podle mého názoru se jedná o zobrazení sv. Josefa s křížem, lilií (jeden z jeho atributů) a Ježíškem v náručí. U jeho nohou se nachází andělíček, přidržující kříž.

Sousoší bylo renovováno ve II. polovině 19. století. Jeho součástí je i reliéfní výzdoba, kde můžete vidět – mimo jiné – Josefa, vedoucího osla, na jehož hřbetě sedí Panna Marie s Ježíškem. Skutečnost, že „venkovní“ sochy sv. Josefa jsou v této oblasti relativně vzácné, ještě zvyšuje jedinečnost této památky.

V obci se nacházejí také sochy Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sousoší Kalvárie.

Skutečnost, že zobrazování různých erotických scén v podobě drobných sousoší na nejrůznějších stavbách středověku bylo svého času zřejmě oblíbenou kratochvílí kamenických mistrů, již mnohým z nás také nezůstala utajena. Vždyť stačí vzpomenout například nemravného mužíčka (Nehaňby) a nemravné ženušky na chrámu sv. Jakuba v Brně, o kterých jsem na „stránkách“ Turistiky již nedávno psal. A podobné atrakci, samozřejmě, neutekla ani naše matička stověžatá, respektive např. právě jedna její setina z Karlova mostu.

Problém zde však spočívá v tom, že každý člověk má podvědomou tendenci se u věží dívat tak nějak nahoru. Proč ne, tady také uvidíte spoustu zajímavých skulptur, i když už jen v několikátých novodobých kopiích. Stačí jmenovat taťku naší vlasti (při vší úctě, samozřejmě) Karla IV., jeho syna Václava se stejným pořadovým označením nebo postavy mnohých světců. Nalézt zde můžeme i velmi zajímavou podobu lva nebo zobrazení legendárního ledňáčka, tady už se však dostáváme do nižších pater věže. Objekty našeho zájmu však leží zcela dole, přesněji ve výšce přibližně  2 metry  nad úrovní mostu.  Pro případné zájemce rád upřesním, že musíte hledat ze strany od Starého města, tedy od Křižovnického náměstí.

Budete odměněni a najdete zde dvě drobná satirická sousoší. Na tom vlevo je žena v hábitu a muž, jehož ručka šátralka je již zasunuta pod její suknicí. Zlí jazykové prý tvrdí, že se jedná o mnicha a jeptišku. Nevím tedy, jaký jsem jazyk, ale kardinálská čepička na hlavě chlípníkově hovoří za vše. Na pravé straně se pro změnu jakýsi muž pokouší rukou prozkoumat ženino poprsí. A tady se již o církevní pracovníky zjevně nejedná. Pro eventuelní hledače přikládám i návodnou fotodokumentaci a radu na závěr. Na mnohých našich středověkých památkách se dají najít různé „kuriozity“. Chce to jen se v klidu dívat a nehledat mezi největšími, nejnápadnějšími a nejslavnějšími fragmenty …