Areál Panského dvora se řadí k významným objektům Lichtenštejnského panství. Památková hodnota spočívá zejména v takřka nezměněné dispozici areálu, zachování historických konstrukcí, kleneb a krovů, které odpovídají stavebním etapám jednotlivých traktů. Za nejstarší (z konce 16., či první třetiny 17. století) a nejcennější objekty je považován trakt D s dochovanými původními hřebínkovými klenbami na pilířích a krovovou barokní konstrukcí a dále samostatně stojící sýpka.

K hodnotným dochovaným detailům lze počítat veškerá technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a souvisejících s historickou stavbou. Dne 15. 9. 1995 byl prohlášen kulturní historickou památkou.

Dnes zde najdete restauraci.

http://www.vychodni-morava.cz/sluzba/4163/

Jaroslav Hašek /1883 až 1923/ v Lipnici nad Sázavou a jejím okolí strávil poslední část života. V hostinci U České koruny napsal tři ze čtyř dílů svého proslulého románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Na lipnickém hřbitově je spisovatel pohřben a v obci je také Haškovo muzeum.

Žulový portrét vytvořil sochař R. Dvořák. Osmnáctitunový pomník vysoký 2,65 metru je složený z osmi částí, přičemž segmenty levého oka a úhlopříčné části temene hlavy jsou sejmuté a leží opodál. Na hladkých vnitřních stěnách segmentů je vysekaný citát z Haškova nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka v deseti jazycích.

Pomník s názvem Hlava XXII odkazuje na světoznámý protiválečný román Josepha Hellera Hlava XXII. Literární kritici prý Hellera po vydání románu upozornili na to, že se dostal blízko ke Švejkovi. V pokračování Hlavy XXII, románu Zavíráme, nechal Heller svého hrdinu se Švejkem debatovat.

Sýpka postavena v tereziánské době,1789 na základě patentu Josefa II.Kopec na kterém stojí se nazývá Maxberk.

Tou nejvýraznější památkou je místní zámek. Názory na dataci jeho vzniku se různí. Některé prameny uvádějí, že jej nechal v roce 1700 postavit hrabě František Josef Šlik, jiné hovoří o období před rokem  1660 a  hraběti Jindřichu Šlikovi. V každém případě se však jedná o jednoduchou jednopatrovou barokní stavbu na půdorysu písmene U, přičemž boční křídla zámku směřují k východu. Střed průčelí zámku zvýrazňuje rizalit se šlikovským erbem, nad kterým se nachází hodiny a malá věžička nad valbovou střechou. Budovu částečně obklopuje zámecký park, ohraničený kamennou zdí. Kolem zámku jsou postaveny hospodářské budovy, kterým dominují dvě třípatrové sýpky na západní straně. Ta starší pochází ze stejného období jako zámek (jako její architekt bývá uváděn slavný Jean Baptista Mathey), ta mladší byla postavena v roce 1831.

Zámek byl někdy kolem roku 1820 empírově upraven. Z období empírových úprav pochází také zajímavá malá stavba, nacházející se v neudržovaném zámeckém parku. Nejčastěji bývá představována jako sala terrena, někdy jako altán. Nejvíce však připomíná kapli a dnes je asi nejpoškozenější stavbou celého zámeckého areálu ve Vokšicích.

Od roku 1913 sídlilo na zámku ředitelství velkostatku, který je v roce 1948 jednou nejmenovanou třešňovou stranou zabaven a zlikvidován. Od této doby už zámek jen  chátrá. Je sem umístěna ubytovna zaměstnanců státních statků (od roku 1957) a prodejna potravin, od roku 1974 zde hospodaří JZD. Po roce 1989 je zchátralý objekt vokšického zámku navrácen původním majitelům, tedy rodině Šliků, a dnes jsou zde, s nejvyššší pravděpodobností, byty.

Přímo naproti zámku je umístěn areál firmy Kovošrot Vokšice. Na tom by nebylo celkem nic mimořádně zajímavého, kdyby se zde nenacházela opravdu pozoruhodná galerie (převážně) skulptur, vytvořených z vykoupeného materiálu. Všem zdejším exponátům dominuje – hned u vjezdu do areálu se nacházející – sedící těhotná saň. Toto muzeum pod širým nebem určitě stojí za krátkou prohlídku.

K nejzajímavějším zdejším památkám patří barokní - památkově chráněné -  sousoší sv. Josefa Pěstouna. Jedná se o velmi zdařilou práci, pocházející z roku  1729, a  najdete ji před další zdejší dominantou, kostelem sv. Vavřince. Všeobecně bývá uváděno, že se jedná o sousoší svatého Josefa s andílky. Podle mého názoru se jedná o zobrazení sv. Josefa s křížem, lilií (jeden z jeho atributů) a Ježíškem v náručí. U jeho nohou se nachází andělíček, přidržující kříž.

Sousoší bylo renovováno ve II. polovině 19. století. Jeho součástí je i reliéfní výzdoba, kde můžete vidět – mimo jiné – Josefa, vedoucího osla, na jehož hřbetě sedí Panna Marie s Ježíškem. Skutečnost, že „venkovní“ sochy sv. Josefa jsou v této oblasti relativně vzácné, ještě zvyšuje jedinečnost této památky.

V obci se nacházejí také sochy Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sousoší Kalvárie.

Roku 1762 získali Velké Pavlovice Habsburkové a za nich byla tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl využíván pro správu dvora.

Zámek již roku 1918 přešel do majetku státu, později jej vlastnil státní statek. Po roce 1989 byl z části komerčně využíván a sídlila zde soukromá společnost.

Původní zahrada za zámkem se podle pamětníků podobala Lednickému parku s několika rybníky a altánem. Místo zahrady zde najdete hřiště a z rybníků již zůstal jen jeden.

V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce budovy zámku. Místo skladiště zde bylo vybudováno Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou. Vytvořilo tak zázemí pro realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce (i vinaře a ovocnáře), i pro širokou veřejnost jak na úrovni regionu, tak Jihomoravského kraje a České republiky.

Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální vzdělávání byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí, a je podporován EU s rozpočtem ve výši téměř 40 milionů Kč.

Zámeček proslavil datum 16. července 1866. Tohoto dne sem přijelo okolo 400 mužů jízdy a pěchoty, byl to generál štáb I. armády Pruské se všemi důstojníky, úřady, váleční kasou, přes 60 důstojníků, generálů a osobně korunní pruský princ Bedřich Karel z rodu Hohenzollernů - velitel této armády. Vojsko bylo rozloženo mezi okolní obce a statkářstva. Nejvyšší důstojníci byli ubytováni na Velkopavlovickém zámku. Dostalo se jim zde toho nejlepšího zaopatření ve věci bydlení i stravy.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3064

http://www.ekocentrum-trkmanka.com/

Starý hrad se stal později královským majetkem, který byl dáván do zástavy, a tak jej získali i páni z Boskovic a Černé hory (také Černohorští z Boskovic). Ti hrad ale museli nejdříve opravit, jelikož byl při bojích Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad roku 1470 dobyt Uhry. Aby Černohorští předešli dalšímu dobytí hradu, postavili z jediné volné strany, asi 200 metrů jižně od původního hradu (nyní pojmenovaného Starý) hrad nový, který měl sloužit k obraně.  

Nový hrad byl vybudován roku 1493, o čemž svědčí letopočet na vstupní hradní bráně. Roku 1600 jej zdědili Lichtenštejnové. Ti se z něj však dlouho netěšili, neboť rozkvět hradu skončil docela záhy, a to roku 1645, kdy hrad lstí dobyli Švédové.

Podle pověsti za to může jistý Vavřinec Vokoun z nedalekých Olomučan, kterého Švédové uplatili, aby jim pomohl vniknout do hradu. Vokoun koupil hradní posádce víno a karty, a když nálada stráže dosáhla patřičné grády, byla pro Švédy hračka hrad obsadit. Na Novém hradě byly v době třicetileté války ukryty poklady z širého okolí, hlavně zlato a písemnosti z okolních klášterů, neboť se hrad považoval za nedobytný. Těchto pokladů se tedy Švédové zmocnili, hrad zapálili a jeho osádku, kterou tvořili panští úředníci a mniši, odvezli a věznili. Mniši byli později vykoupeni, vrátili se na hrad a ve spáleništi hradu nalezli zcela neporušenou soškou Panny Marie. Ta je nyní uložena v klášteře ve Vranově u Brna a údajně má na svědomí několik zázraků. Vavřince Vokouna po jeho zradě stihl krutý trest. Když se jeho čin rozkřikl, lidé jej svrhli do 11 metrů hluboké propasti - té se dodnes říká Vokounka.  

V průběhu dalších let byl hrad částečně opraven a sloužil jako obydlí panských myslivců, lovecký hrádek či výletní hostinec. Od 50. let 20. století byl hrad nevyužívaný a chátral. 

V roce 1990 jej převzal Český svaz ochránců přírody, který na troskách původního Nového hradu usiluje o opětovnou výstavbu hradu tak, jak vypadal za své největší slávy v 15. století. Práce těchto dobrovolníků je obdivuhodná, a díky ní má hrad dnes opět hradní palác, obrannou, strážní, hlásnou i schodišťovou věž a hradby. Můžete navštívit mučírnu, zbrojnici s replikami dobových zbraní, strážnici, věže nebo letos nově zrekonstruovaný hradní šenk, kde si můžete zakoupit drobné občerstvení a suvenýry. Z hradní věže se naskytne pěkný výhled nad okolní lesy. Sousední severozápadně směrovaný kopec skrývá zříceninu Starého hradu (značenou cestu k němu ale nečekejte). 

Plány současných majitelů Nového hradu ohledně dalších rekonstrukcí hradních prostor si můžete přečíst přímo na stránkách hradu.

Hrad je dostupný po červené turistické značce z Vranova u Brna nebo po zelené značce z Adamova. Pokud byste jeli autem, vozidlo je nutné zanechat na plácku u Kateřinského mostu, který se klene nad řekou Svitavou. Odtud je hrad vzdálený 1,5 km prudším stoupáním po červené turistické značce.

Na hradě se konají různé akce, a to především jarmarky.

Nový hrad má otevřeno o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin, o letních prázdninách ve stejnou denní dobu každý den kromě pondělí. Vstupné je dobrovolné.