Kříž Na Nivkách nebo teké kříž nad Řícmanskou naleznete asi 0,5 km za obcí Bílovice nad Svitavou na červené turistické značce do Babic nad Svitavou. Je vedle polní cesty, která je však dostupná i autem, protože ji využívají obyvatelé nových rodinných domků na samém okraji obce. 

Pozoruhodná na kříži je jeho barevnost. Je na něm spousta symbolů, spjatých s umučením Krista a je srovnáván s kříži, dochovanými na Slovácku. Vyřezal jej pan Theodor Šenk v roce 1911, do dnešní podoby byl opraven v roce 2009. 

Vedle kříže naleznete velkou informační tabuli, která popisuje jeho historii a obnovu. 

Informace čerpány z Průvodce naučnou stezkou Lovoš.

Jestlipak víte, co to byla „gysárna“, uhádnete, co se asi dělalo v „prenárně“, kdo to byl „prubíř“? Odpovědi na všechny tyto otázky se dozvíte v nové expozici „Královská mincovna“ v kutnohorském Vlašském dvoře. Vlašský dvůr se dočkal rozsáhlé renovace expozice po dlouhých 13 letech.

Hlavním cílem expozice je vyprávět poutavý příběh dějin Vlašského dvora, který se dá bez nadsázky nazvat „českou centrální bankou středověku“.

Expozice je rozdělena na tři tematické okruhy: dějiny stavby, proces výroby mince a Pražský groš.

Návštěvník se nejprve pomocí názorných 3D modelů seznámí se stavebně historickým vývojem objektu. Proces přípravy a výroby mince ve Vlašském dvoře představuje poutavá edukativní animace, která vznikla „rozpohybováním“ postav vyobrazených na proslulé Kutnohorské Iluminaci z konce 15. století, jejíž originál je uložen v Galerii Středočeského kraje (GASK).

Divák se při sledování animace zábavnou formou seznámí s fungováním jednotlivých procesů v královské mincovně. Průvodcovský okruh (prohlídka bude vždy doprovázena výkladem školeného průvodce), zakončí výkladem o významu finálního produktu mincovny – Pražském groši, v původní královské pokladnici. Pan pregéř je tu připraven návštěvníkovi názorně ukázat, jak probíhala vlastní ražba mince.

Zapomeňte na zaprášené skleněné vitríny, exponáty v „Královské mincovně“ jsou umístěné ve volném prostoru, pro edukační animaci je vyčleněn zvláštní prostor „kinosálu“. Expozice plně využívá moderních vizuálních prostředků a technologií, jako je velkoplošná obrazovka nebo LED diodové osvětlení a svým konceptem si nezadá s nejmodernějšími muzejními expozicemi v Evropě.

Autorem expozice je historik umění a kutnohorský památkář PhDr. Aleš Pospíšil, např. autor projektu Zmizelá Kutná Hora (www.zmizelakutnahora.cz). Architektonické řešení navrhl architekt MgA. Miroslav Vavřina, žák profesorky Evy Jiřičné.

Expozice vznikla ve spolupráci s Českým muzeem stříbra a Galerií Středočeského kraje a za finanční podpory Města Kutná Hora a společností Skanska, a. s., a Metrostav, a. s.

Nejsnadnější přístup k hrádku je, když se vydáte západním směrem po silnici z Drnholce směrem na obec Litobratřice. Za místním letištěm, které je na konci městyse, pak odbočit vlevo na polní cestu a po ní se dát k lesíku. Podél něho klesnout do plochého údolí a při kraji lesa dojít až k vyvýšené prosvětlené ostrožně, kde na jejím vrcholu mezi stromy již probleskují terenní tvary siluety hrádku. Trasa vycházky k hrádku je zobrazena zde.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/B1, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

První z nich je nezvykle vysoký pískovcový kamenný kříž, otočený k západu, s výraznou nikou v horní části kříže. Tento výklenek však byl do kříže vytesán pravděpodobně až druhotně. Na levém rameni je drobně vyrytý letopočet  1765 a  velká písmena L a I. Kříž se nachází v zahradě soukromého objektu a udivuje svými, v pravdě gigantickými, rozměry, zejména výškou. Kříž je totiž vysoký  203 cm(!), široký  89 cm  a hluboký  38 cm. Údajně se kříž nachází na svém původním místě a – podle lidového podání - by měl být svým původem a příběhem nějak spojen s druhým zdejším křížem, od kterého je vzdálen jen pár stovek metrů

Druhý pískovcový kříž patří mezi typy tzv. tlapaté. Na čelní straně, natočené k severu, má vytesaný umělecky zdařilý reliéf Ukřižování Krista, v horní části kartuše s nápisem „INRI“, textem „ANO“ a datací letopočtem 1776 s obrácenou číslicí šest. U nohou Krista je vidět téměř nečitelný německý nápis, na kterém je údajně uvedeno: „IST HIR BEGRABEN DOROHTEA WINKLERIN UND ANNA FREUTZTIN“,  což v překladu znamená: „Je zde pochována Dorohtea Winklerin a Anna Freutztin“. Jednalo se o dvě ženy, které zemřely při morové epidemii. Na zadní straně kříže se nachází nedokončený nebo silně zvětralý reliéf se stejným motivem jako na straně čelní. Je dokonce pravděpodobné, že se jedná o původní čelo této památky. Rozměry tohoto kříže jsou 135 x 60 x 25 cm. Kříž byl podle pověsti postaven jako památka smrti dvou bratrů, kteří se vzájemně zabili. Jeho, zřejmě druhotný, význam vyplývá z nápisu. Kříž je tedy jistě starší než uvádí vytesaný letopočet. Kříž také zřejmě nestojí na původním místě a dnes je v podstatě zajímavým barokním náhrobníkem.

Místní pověsti spojují oba sušické kříže v upomínku jedné události. Podle pověsti se na březích potoka měli utkat dva bratři v souboji o dívku. Oba bratři se vzájemně zastřelili šípy. Na památku této tragické události byly na místech jejich smrti vztyčeny dva kříže. Další pověst vypráví o plátenickém tovaryši a jeho milé, kteří se ze strachu před tureckým zajetím vzájemně zastřelili. Výrazně odlišná podoba obou křížů však nenasvědčuje tomu, že by byly zhotoveny zároveň a ke stejné události, jak tomu napovídají pověsti. Je ovšem možné, že druhý kříž měl původně stejnou podobu jako ten první, ale byl později upraven do své současné podoby.

V Moravské Třebové se snad nacházely ještě další dva smírčí kříže, z nichž jeden údajně pocházel již z poloviny 16. století. Jejich osud je však neznámý a není ani jisté, jestli zde tito němí svědkové zločinů minulosti někdy opravdu stáli.