Je od ní krásný výhled na městečko Želiv. Přístup pro pěší a cyklisty je po cestě, která ústí naproti klášteru.

Nedlouho po krveprolití v roce 1421 byl na místě, kde popravili zrádce Holinku, postaven kříž. V roce 1484 zde byla zbudována kaple sv. Kříže, západně od současné kapličky.

V průběhu 16.století místo získávalo na významu, údajně zázračné uzdravení slepé dívky sem lákalo velký počet poutníků. Roku 1515 putoval polický Petr Bílek do Říma, aby tam vypomohl udělení stodenního odpustku pro každého, kdo by v některý z pěri určených dní v roce tuto kapli navštívil, vykonal zde zpověď a finančně přispěl na její údržbu. Bulla stvrzující výše uvedené byla vydána 24. Března 1515. K získání odpustků byla vedena četná procesí z Police. V roce 1669 nechal opat Tomáš dřevěnou kapli přestavět a rozšířit. Přesto stále nestačila pojmout zástupy poutníků,  a tak zde dal opat Otmar roku 1711 vystavět nový kamenný kostel, jeho stavbou byl pověřen polický polír Pavel Jelínek. Kostel dokončený v roce 1720 měl kromě hlavního oltáře sv. Kříže ještě dva oltáře postranní, svatého Vavřince a svatého Benedikta. Ty byly posvěceny 22.září 1737. Původní kaple byla poté stržena.

Josef II. Roku 1787 kostel zrušil a kámen z něj byl prodán Janu Palatovi ze Žďára, ten o rok později skutečně kostel zbořil. Mnoho stavebního materiálu se posléze dostalo do obce, kde posloužilo k výstavbě některých žďárských statků.

Současnou kapli nechal z kamene bývalého kostela vystavět Celestin Velc z Ostaše, vysvěcena byla 8.září 1859. Ten se údajně k jejímu novému zřízení zavázal ve válce rakousko-italské na bojišti u St. Lucie. Slíbil, že pokud vyvýzne z boje zdráv, tak obnoví ostašskou kapli, což také učinil. O několik let později, již v roce 1873 ji obnovil Antonín Špulák.

Zdroj WWW.http://www.kaplickaostas.cz/cs/

Kaplička byla také nazývána kaplí Nejsvětější Trojice, jejímž patronem byl velehradský klášter.

První zprávy o kapli pocházejí z roku 1517, dnešní podoba je 18. století.

Ve výklenku kaple najdete sochu sv. Jana Nepomuckého, který drží kříž. Na oltáři stojí drobné sošky Krista, Panny Marie a také Panny Marie s Ježíškem, která roku 2001 prošla rekonstrukcí.

http://www.jizni-morava.cz/?tpl=42&typ=1&id=5316

Areál Panského dvora se řadí k významným objektům Lichtenštejnského panství. Památková hodnota spočívá zejména v takřka nezměněné dispozici areálu, zachování historických konstrukcí, kleneb a krovů, které odpovídají stavebním etapám jednotlivých traktů. Za nejstarší (z konce 16., či první třetiny 17. století) a nejcennější objekty je považován trakt D s dochovanými původními hřebínkovými klenbami na pilířích a krovovou barokní konstrukcí a dále samostatně stojící sýpka.

K hodnotným dochovaným detailům lze počítat veškerá technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a souvisejících s historickou stavbou. Dne 15. 9. 1995 byl prohlášen kulturní historickou památkou.

Dnes zde najdete restauraci.

http://www.vychodni-morava.cz/sluzba/4163/

Historie kostela tedy zřejmě sahá hlouběji než do roku 1517. Koncem 15. stol. však dochází k územním změnám.  V důsledku těchto změn postavil Jan z Kunovic v Kunovicích kostel sv. Petra, který nahradil předchozí kostelík či kapli. Stalo se tak roku 1517, kdy byl postaven postavením presbytář a část lodě. Dalšího zvětšení a prodloužení, na současných 38 metrů délky a 13 metrů šířky, se kostel dočkal v letech 1759 – 1761 za faráře J. N. Merttena. Nově byla vystavěna věž se sakristií v přízemí.

Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Poslední jeho úpravy pochází z roku 1912, kdy byly pořízeni noví andělé a kovový svatostánek. Obraz sv. Petra a Pavla nad oltářem je dílem malíře Jana Kryštofa Handkeho. Křížovou cestu namaloval v roce 1918 vídeňský akad. malíř František Tomaschů. Plastiky svatých ve výklencích a po bocích kostela, včetně sousoší nad kazatelnou jsou z meziválečného období od sochaře B. Kafky z Červeného Kostelce. Nynější varhany byly pořízeny v roce 1947, kdy byl i rozšířen kůr. Okenní vitráže jsou zhotoveny dle návrhů akad. mal. J. Semelky z Olomouce.

Za zmínku stojí i pořízení nových zvonů Marie (620kg) a Josefa (340kg) v roce 1991 a nového kamenného obětního stolu s ambonem v roce 2004 za přítomnosti arcibiskupa Mons. Jana Graubnera.

http://www.nockostelu.cz/?pg=kost1345

Údolí , ve kterém kaplička stojí nese název Kinsai z německého Kinseifen. Slovní část seifen naznačuje přítomnost nějakých sejpů či zejpů, tedy možnost rýžování či těžby drahých kovů, která ovšem k Jesenicku patří.

Po odsunu německého obyvatelstva kaple chátrala, až se téměř rozpadla. Obec nechala vystavět kapli zcela novou v r. 2001 podle původních plánů. K vysvěcení došlo v červnu 2002 a vysvěcení se účastnili i dva synové původních donátorů. Samotná kaple je zasvěcena Panně Marii. Naproti kapličky u potoka má být místo, kde byl v r. 1942 veřejně popraven polský nuceně nasazený dělník za znásilnění německé dívky.

Tou nejvýraznější památkou je místní zámek. Názory na dataci jeho vzniku se různí. Některé prameny uvádějí, že jej nechal v roce 1700 postavit hrabě František Josef Šlik, jiné hovoří o období před rokem  1660 a  hraběti Jindřichu Šlikovi. V každém případě se však jedná o jednoduchou jednopatrovou barokní stavbu na půdorysu písmene U, přičemž boční křídla zámku směřují k východu. Střed průčelí zámku zvýrazňuje rizalit se šlikovským erbem, nad kterým se nachází hodiny a malá věžička nad valbovou střechou. Budovu částečně obklopuje zámecký park, ohraničený kamennou zdí. Kolem zámku jsou postaveny hospodářské budovy, kterým dominují dvě třípatrové sýpky na západní straně. Ta starší pochází ze stejného období jako zámek (jako její architekt bývá uváděn slavný Jean Baptista Mathey), ta mladší byla postavena v roce 1831.

Zámek byl někdy kolem roku 1820 empírově upraven. Z období empírových úprav pochází také zajímavá malá stavba, nacházející se v neudržovaném zámeckém parku. Nejčastěji bývá představována jako sala terrena, někdy jako altán. Nejvíce však připomíná kapli a dnes je asi nejpoškozenější stavbou celého zámeckého areálu ve Vokšicích.

Od roku 1913 sídlilo na zámku ředitelství velkostatku, který je v roce 1948 jednou nejmenovanou třešňovou stranou zabaven a zlikvidován. Od této doby už zámek jen  chátrá. Je sem umístěna ubytovna zaměstnanců státních statků (od roku 1957) a prodejna potravin, od roku 1974 zde hospodaří JZD. Po roce 1989 je zchátralý objekt vokšického zámku navrácen původním majitelům, tedy rodině Šliků, a dnes jsou zde, s nejvyššší pravděpodobností, byty.

Přímo naproti zámku je umístěn areál firmy Kovošrot Vokšice. Na tom by nebylo celkem nic mimořádně zajímavého, kdyby se zde nenacházela opravdu pozoruhodná galerie (převážně) skulptur, vytvořených z vykoupeného materiálu. Všem zdejším exponátům dominuje – hned u vjezdu do areálu se nacházející – sedící těhotná saň. Toto muzeum pod širým nebem určitě stojí za krátkou prohlídku.

Manufakturu na výrobu trippu a manšestru, ve které pracovalo až 300 zaměstnanců,  zde založil bohatý vídeňský obchodník Johann E. Klapperoth. I díky němu se poté Šumperk stal centrem textilní výroby, ze kterého – svého času - pocházela třetina veškeré moravské produkce plátna určeného na export. I v dnešní době má tato budova své prvenství. Je totiž považována za stavbu, která by nejvíce z celého Olomouckého kraje potřebovala „krabičku poslední záchrany“. V tomto případě by se však již jednalo o celkovou obnovu, včetně statického zabezpečení.

V roce 2012 byla na – v současnosti „obytný“ dům - uvalena exekuce. A je pravdou, že si objekt pamatujeme ještě bez rozpadlé ohradní zdi, uhnilých dveří a opadaných svodů i částí fasády.  Ale o všech možných rekonstrukcích i o tom, že by této oblasti slušela nějaká zajímavá expozice textilní výroby, se již mluví desítky let.