Kapli v roce 1930 vysvětil želivský opět Bedřich Václav Vavroušek. Obřadu se účastnilo obyvatelstvo z Věže i širokého okolí. Socha Krista Krále, která je umístěna na oltáři kaple, byla vytvořena autorskou dvojicí František Vejs a Josef Deyl z Hořic.

Pod kaplí se nachází krypta, do které byli pohřbíváni členové rodiny Stanglerů. Ostatně právě za tímto účelem byla kaple vybudována. Dodnes zde několik členů rodu odpočívá, i když v minulosti docházelo k rabování i poškozování jejich rakví.

V minulosti byla kaple značně zanedbávána, obrostla kompletně břečťanem a pomalu chátrala. V poslední době ale došlo k odstranění porostu, znovuzasklení oken (původně vitrážových) a úklidu interiéru kaple i jejího blízkého okolí. Kaple je přístupná po dohodě.

V památníku je instalována stálá archeologická expozice o Velké Moravě.

 Archeologické naleziště Na Valách je dnes součástí centra města Staré Město. Na jihu prochází jeho pomyslná hranice Jezuitskou ulicí, na východě Velkomoravskou ulicí, na severu ulicí Na Hradbách a konečně na západě ulicí Antonína Zelnitiuse. Zahrnuje tak místní polohy Na Valách, Dvorek a jižní část Nového světa. Z hlediska krajinného se naleziště rozprostírá na mírném svahu tzv. východní staroměstské ostrožny tvořené nejmladší štěrkovou terasou řeky Moravy a částečně zasahuje i pod ni, na okraj samotné nivy.

 ADRESA

 Památník Velké Moravy

Jezuitská 1885, Staré Město

 OTEVÍRACÍ DOBA

 pondělí–neděle 9.00–12.00, 12.30–17.00 hodin

 O víkendu začíná prohlídka expozice vždy v celou hodinu.

 VSTUPNÉ 2013

 Děti, studenti, důchodci: 30 Kč

Dospělí: 50 Kč

Rodinné vstupné (2 dospělí, 1 a více dětí): 80 Kč

Rodinné pasy: 50 Kč

http://www.slovackemuzeum.cz/

Za nejvýznamnější – a v podstatě jedinou – historickou památku v obci můžeme považovat zajímavou novorenesanční hřbitovní kapli Božského Srdce Páně, pocházející z konce 19. století.  Podle informací, získaných od místních obyvatel, je kaple v současnosti nevyužívána a je – údajně – na prodej. Přitom jsem zjistil, že zde jičínské arciděkanství pořádá každoročně pravidelnou poutní mší, která naposledy proběhla v červnu roku 2012.

Kapli údajně postavil jeden z místních sedláků a měla by být jistou obdobou smírčího kříže. Sedlák prý okradl zesnulého a tuto kapli nechal postavit jako odpustek bohu. Nevím ovšem, jestli je to pravda, oficiálně jsem na tuto informaci nikde nenarazil. V každém případě pověst to je zajímavá a vzhledově zajímavá je i tato kaple.  

V obci a jejím nejbližším okolí se nachází také několik barokních a klasicistních  soch  z období  18. a  19. století.

Ale dost teorií a statistik. Skutečností zůstává, že zdejší Vesnickou památkovou rezervaci lidové architektury tvoří ojediněle dochovaná česká okrouhlice, konkrétně soubor 18 – většinou - roubených staveb, které představují převážně usedlosti "soboteckého typu pojizerského roubeného domu". Hlavním znakem těchto objektů jsou sdružená okna v průčelí, která jsou téměř všude v původním stavu. Obytná stavení – tedy někdejší statky a domkářské usedlosti - obklopují zpravidla hospodářské budovy. Usedlosti jsou uspořádány kolem – téměř kruhové - návsi, uprostřed které se nachází rybník. A najdete na ní i zajímavou nástěnku s „reklamami“ na úrazy elektrickým proudem (viz. fotogalerie).

Zajímavostí obce je také dvojice děl sochařských. Jefdná se o sochu sv. Jana Nepomuckého a zejména práci lidového umělce Josefa Zeman ze Žernova, tedy o jeho sousoší Nejsvětšjší trojice z roku 1834, kde Bůh otec klečí na zeměkouli. Dřík a sokl pak zdobí reliefy s legendami o sv. Starostě, portugalské světici, ukřižované vlastním otcem za neposlušnost a nošení plnovousu.

Co se týče stáří jednotlivých usedlostí, tak ty současné pocházejí převážně z období 18–19. století. Za použití několika informací z místní kroniky a záklopních nápisů zjistíme, že např. grunt čp. 15  pochází z roku 1787, čp. 11 z roku 1808 nebo čp. 7 z roku 1833.

Vesec je však také skutečným českým Hollywoodem, protože jeho podobu znají – mnohdy nevědomky – především milovníci filmových představení a televizních obrazovek. Své filmy zde natáčeli mnozí čeští i zahraniční režiséři, čemuž jistě napomohla i malá vzdálenost od hlavního města. Jako první se zde natáčely filmy Léto (1948) a Vzbouření na vsi (1949). Po delší pauze následoval dětský muzikál Přijela k nám pouť (1973) a zahraniční filmy Porážka, Syn třinácti otců a Johanes. A přibývaly další filmy jako Před bouří, Komediant, Podzemí nebo divácky velmi oblíbené kopmedie a pohádky. Stačí jmenovat tituly Jak dostat tatínka do polepšovny a Čertův švagr. Skutečným – zde natočeným – klenotem naší kinematografie pak byl kultovní film Jára Cimrman ležící, spící.  Vpomeňme muzeum peří, nacházející se v čp. 19.

Natáčela zde mnohokrát i Československá (Česká) televize. Točily se zde například některé povídky z cyklu Bakaláři, V zámku a podzámčí,  Psohlavci nebo dokument Jana Bonaventury Svatba v Českém ráji aneb Jak to bylo dál s Prodanou nevěstou. V 90. letech přibyly dva snímky; jeden  díl seriálu Dlouhá cesta Lukáše Bímana a část filmu Haliny Pawlovské Díky za každé nové ráno. Naposledy sem zavítali filmaři v roce 2001, kdy se zde natáčel seriál O ztracené lásce.  Obliba Vesce mezi filmaři je – kromě dostupnosti – přičítána zejména tomu, že se zde nacházejí většinou přízemní nebo patrové domy s pavlačí, které se vyznačují přibližně stejnou velikostí.

Návštěva Vesce u Sobotky je vždy romantická, velmi příjemná a uklidňující. Není se - koneckonců - čemu divit ... vždyť se nacházíme v Českém ráji.

Po válce byla kaple značně zchátralá, oprava začala v r. 2006, postupně obnovené fasády, střecha, sanktusník. Slavnostně otevřena v srpnu 2011.

Jedná se o zděnou, památkově chráněnou, stavbu se zvoničkou, postavenou na půdorysu obdélníka (4 x 3 m) v roce 1744 (některé prameny uvádí ovšem letopočet 1755). Kaple byla upravena v polovině 19. století, zřejmě i proto, aby lépe „ladila“ k okolní zástavbě ve stylu selského baroka. Je zakončena rovným závěrem a orientovaná k severovýchodu. V jižním průčelí se nachází obdélný, půlkruhově zakončený, portál bez ostění, vlastní vstup však tvoří obdélné zárubně s rovným překladem a obyčejnými prkennými dveřmi. Vstupní průčelí přechází do hladkého volutového štítu, jehož střed zdobí malý výklenek se soškou sv. Jana Nepomuckého. Pod ním i nad ním se nacházejí okénka, dolní obdélníkové, horní kulaté. Jejich ostění jsou bílá, ale ještě nedávno byla malovaná. Štít završuje trojramenný kovaný kříž.

Přízemní část průčelí i celé kaple obíhá výrazný sokl, hladké boční stěny kaple člení pouze malé  okénko, shodné s okénkem v průčelní. Zadní stěna kaple je zcela bez otvorů, se stejně zkosenými nárožími, jako má průčelí. Střecha je sedlová, nad zadní částí valbová. Uprostřed ní se nachází lehká zvonička na hranolových sloupcích, zakončená oplechovanou jehlancovou střechou s malou makovicí.

Interier kaple je zaklenut jedním polem hřebínkové klenby s - žlutě, zeleně a hnědě – namalovanými vavřínovými listy. Klenbu zvýrazňuje hnědá linka, na koncích volutově stočená. Ve východní stěně je umístěn hluboký výklenek, v té severní mělká oltářní nika s profilovaným ostěním se štukovým motivem ve tvaru mušle. Jako prodloužení olářní niky jsou dvě namalované vázy s červenými kyticemi růží.  V interiéru se dále nachází žulová nápisová deska s letopočtem 1744, malá žulová kropenka a čtyři plastiky se zpodobněním Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého.  

Před holašovickým svatostánkem byl v roce 1935 vztyčen kamenný kříž.

Kromě prodeje tradičních destilátů a vín zde najdete spoustu služeb, jako je prohlídka muzea vinařství, možnost ubytování, degustace v našem sklepě, sportovní střelba, tradiční zabijačka, rybolov v našem rybníce a také jízdu na koni.

http://www.jarosek-sklepy.cz/

Sklepy Jarošek Mutěnice, Pelcová 765, 696 11 Mutěnice

Tel.: +420 724 590 909             Mobil: +420 737 239 980

sklepy.jarosek@tiscali.cz

Otevřeno je od pondělí do soboty od 10 - 18 hodin.

V obci jsou ukazatele , které Vás spolehlivě navedou. Parkování na nádvoří objektu zdarma. Ve sklepích se nachází muzeum vinařství a myslivosti. Dostali jsme zde i pěkné razítko a koupili turistickou známku. Poté jsme již šli na prohlídku - nejprve jsme ovšem shlédli 15-ti minutovou projekci , poté jsme si prošli exponáty obou druhů muzeí , navštívili pálenici , degustační sál , myslivecký salonek a nakonec šli do vinného sklepa. Zde je možnost ochutnávek vína či pálenky. 

Na místě kaple dříve stával malý hrad, který zaujal konec plochého vrcholu a měl podobu klasického jednoduchého sídla se zaobleným jádrem, které obtáčel příkop a val. Je také možné, že od pokračující, mírně se zvedající náhorní planiny na severozápadě, byl oddělen ještě jedním příkopem, kterým dnes vede úvozová cesta. Samotné jádro hrádku má dnes rozměry přibližně 20 x 15 m.  Stopy po zástavbě jsou dnes zcela setřeny. Podle mírných náznaků vnějšího valu, který je ještě vidět především na severu, měl příkop největší šířku asi 20 m. Jižně od vnější strany příkopu se rýsuje ještě velmi malá trojúhelníková plocha, využívaná podle umístění pravděpodobně jako předhradí.

Zázemí hrádku tvořila pravděpodobně zaniklá vesnice, která ležela v údolí pod ním, dodnes není přesně identifikována. Písemné zprávy o tomto místě zatím nejsou známé, podle nálezů keramiky se život na něm datuje do 14. a 15.století.

Ke kapli vede asfaltová silnice mezi vinicemi . Auto lze zaparkovat na malém parkovišti a přečíst zde umístěné informační cedule nebo posedět na lavičkách.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3458