Objektem našeho zájmu je však třetí kulturní památka v katastru obce, a tou jsou atypická boží muka při silnici, vedoucí do obce Postřelmůvek, a potom dál na Šumperl (a Polsko) nebo Olšany (a Hradec Králové). Trojboká pilířová boží muka jsou zřejmě nejzajímavější památkou na území obce a pocházejí rovněž z poloviny 19. století. Jejich trojbokost přitom symbolizuje Svatou Trojici.

Boží muka jsou zděná, omítnutá a bílená a zdobí je plastové reliéfy (jiné by už asi dávno někdo ukradl nebo alespoň urazil) Panny Marie a Ježíše Krista. Na vrcholu se nachází dvojramenný kříž. Uvnitř výklenku jsou zpodobněni Slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.

Naše oblast Sudet byla poznamenána odsunem původních obyvatel. Noví osadníci většinou neměli k zdejším obydlím ten citový vztah, tak si domy upravovali podle vlastních představ a zvyklostí. K tomu velice dopomohla kvalitní omítka zvaná břizolit, pak smělé bruselské vzory a naše vesnice tím patřičně „zkrásněly“. (Ještě jsem zapomněl na vynález šumperáku architekta Vaňka).

Naštěstí sem tam se něco nepodařilo zbourat, někdo snad i usoudil, že je potřeba objekt zachovat. Podobné štěstí měla snad brána u statku, spíše usedlosti čp. 12 v Novém Malíně, dříve Frankštátě. V ulici stoupající ke kostelu vypadá objekt skoro nepatřičně. Jedná se o honosnou bránu do dvora usedlosti. V r. 1863 si ji nechal údajně dle vlastního návrhu postavit majitel Josef Lukas. Suma 410 zlatých, kterou celá věc stála asi nebyla v té době k zahození. Podle vzhledu s rozetami z pálené hlíny je spíš pravděpodobnější, že autorem i stavitelem je spíše zedník Franz Lukas (proto asi záměna jména) z Dolní Olešné (dnes součást Hrabišína). Brána se žlábkovanými polosloupy, postranními atikami a zmiňovanými rozetami působí vskutku jako vjezd do nějakého panského sídla. Sousedící budova usedlosti je daleko skromnější a bohužel již opatřena novější omítkou, naštěstí poměrně decentní.

Na první pohled, by se dalo říci, že se jedná o starší lidovou stavbu. Opak je pravdou. Zmiňovaná památka byla postavena podle návrhu Ing. arch. D. Jiříčka    a zasvěcena sv. Cyrilu a Metoději v roce 2005. Vyzdobena byla dvěma trojbarevnými sgrafity sv. Cyrila a sv. Metoděje od grafika Miloše Slámy.

GPS 49°13'23.734"N, 17°1'32.423"E

Souřadnice Moučkova domu: 49°33'47.772"N, 15°56'16.764"E

   Někdy před rokem 1270 si jakýsi pan Záštita vybral nejvyšší návrší - v tehdy už více jak 100 let fungující vesnici - ke stavbě své tvrze. Stavba to byla skromná a na dnešní poměry jednoduchá, neboť tu po dokončení vznikla jen čtyřhranná obytná věž s hospodářským dvorem. Pevnůstka také nijak zvlášť nepřevyšovala své okolí, neboť tento "kopec" v centru Tlumačova dosahuje nadmořské výše celých 191 m a okolní terén je pouze o 2 metry nižší !

  Před koncem 15.století, kdy osada přináležela rodu Stošů z Kounic, bylo k věži - kvůli luxusnějšímu bydlení - přistavěno jižní palácové křídlo a obranná zeď, která obkroužila také blízký kostel. ( Protože tehdy ještě nebyl vynalezen cement, stavělo se z lomového kamene a namísto malty se jako pojivo používal jíl ).

   V následujícím století přestává tvrz - ( díky rozvoji palných zbraní a změně bojové taktiky ) - plnit svoji obrannou funkci. Městečko Tlumačov s opevněným sídlem dostává v roce 1495 nové "pány" - panstvo Bilíků se píše z Kornic. A je to rod činorodý a budovatelský, neboť záhy přistupuje k radikální přestavbě tvrze : vzniká zde nové palácové křídlo, zdivo věže je sneseno na úroveň ostatních obytných částí, hlavní průčelí paláce dostává kolem oken nové renesanční ostění a celý areál se mění na tzv. "panský dům", označovaný též zámečkem ...

   Okolo roku 1665, kdy Tlumačov vlastní hrabě z Rottálu, přichází tato stavba definitivně o své privilegium být obýváno pouze majiteli s "modrou krví" a stává se z něj panský dvůr s nájemním hostincem. Pivo se do něj dodávalo z dnes už neexistujícího pivovaru a též zaniklé tlumačovské čtvrti Klevetova. K panskému dvoru tehdy patřil také rybník a tlumačovský ovčín.

  ( Budova "zámečku" je teprve v polovině 18.století navýšena o patro, stavěné z nepálených cihel - ( vepřovic ) - a zhruba tuto podobu si udržela až do vzorné rekonstrukce v současnosti ...)

    ( K článku použity informace z webových stránek obce Tlumačov ).

V místech dnešního centra Žatce bylo již v 8.století slovanské hradiště. V 10. století zde stojí hrad Satzi s osadou a tržištěm v podhradí. Ve 13. století udělil král Přemysl Otakar II.Žatci městská privilegia. Město je obehnáno mohutnými hradbami, které byly dokončeny v roce 1463 a Žatec se tak stal jedním z nelépe opevněných měst v Čechách. V 19. století hradby bránily dalšímu rozvoji města a tak byly postupně bourány. Ze čtyř městských bran se dochovaly pouze dvě - Kněžská brána a Libočanská branka.

Libočanská branka

Věž s průchodem tvořila část předsunutého opevnění hradeb, umožňovala přístup z Dolního Předměstí do vnitřního města. Od poloviny 19. století se využívá k bydlení.

Kněžská brána

Předsunutá obraná věž s průchodem do kterého směřovaly cesty od západu. V blízkosti věže stával klášter minoritů. Odtud tedy její název Kněžská brána. Měla ještě další názvy - Ženská brána, Dolní brána.

Boží muka mezi Branticemi a Radímí. Možnost odpočinku.