Ašsko - Chebsko

Ašsko-Chebsko se rozkládá v nejzápadnějším koutu České republiky, kraj karlovarský a z větší části tvoří státní hranici s Německem. Směrem do vnitrozemí odděluje Chebsko od Krušných hor Lubský průsmyk, od Českého a Slavkovského lesa řeky Ohře a Odrava. Oblast leží v poměrně vysoké nadmořské výšce - průměr 600 - 700 m. K nejvyšším vrcholům této oblasti patří Háj (757 m), Stráž (717 m), Štítarský vrch (716 m), Loupežník (706 m), Kotlina (656 m), Blatná (640 m), Jelení vrch (627 m), Smolnice (607 m) a Lužský vrch (605 m). Geologicky patří tato oblast k severozápadní části Českého masivu, který je tvořen čtyřmi hlavní celky ? Českým lesem, krušnohorskými Smrčinami, Karlovarskou vrchovinou a Chebskou pánví. K vytvoření Chebské pánve došlo koncem třetihor. Ta byla po několika postupných poklesech zaplněna jíly, břidlicemi a pískovci a časem se zde vytvořily uhelné sloje. Oblast Ašska vyplňují v severní části Smrčiny, směrem jižněji Mokřiny a Hazlovská pahorkatina.Klimaticky náleží Ašsko-Chebsko k přechodné mírně teplé oblasti s mírným létem a mírnou zimou. Podnebí je značně proměnlivé. Teploty v zimních měsících vystupují na -3 - -5 oC, v letním období dosahují průměrné teploty 16 ? 18 oC. Počet dnů se sněhovou pokrývkou se pohybuje okolo 60 - 100, počet letních dnů je 20 - 30. Pouze vrcholy Ašské vrchoviny náleží do oblasti chladné. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje cca 750 mm, nejvíce se jich vyskytuje v oblasti Ašska, v hraničním území Smrčin a Slavkovského lesa. Proudění větru je z větší části západní a severozápadní, pouze v zimním období má jihozápadní směr. Vody z převážné části území jsou odváděny do řeky Ohře. Ta pramení v Bavorsku a na území naší republiky dosahuje její tok délky 257 km. Na severovýchodě oblasti přibírá řeka Ohře přítoky Odravu, Plesnou, Sklanou a Slatinku. Jižní část odvodňují přítoky řeky Mže, která pak teče do Vltavy. Jako ochrana před možnými povodněmi byly na některých řekách vybudovány vodní nádrže - u města Chebu je to údolní nádrž Skalka, na řece Odravě se nachází Jesenická přehradní nádrž. Vodní nádrž Horka na Libockém potoku je zásobárnou pitné vody pro Sokolovsko a Chodovsko. Pokud se týká úrodnosti půdy, patří tato oblast v ČR k méně úrodným, nejúrodnější je okolí Chebu. Půdy jsou převážně hnědá, co se týká druhů vyskytují se zde půdy hlinité, hlinotopísčité a písčitohlinité.V dávné minulosti bylo toto území hustě pokryto pralesovitými lesy. Zmínka o prvních lidech pochází již ze starší doby kamenné. Již v 6. století byla oblast osídlena českým kmenem Hbanů a v 10. století byla přiřazena k Bavorskému vévodství jako součást markrabství Nordgau. V období od 8. století do počátku 12. století zde sídlilo slovanské obyvatelstvo. Z roku 1061 pochází první písemná zpráva o Chebu, který vznikl jako původní slovanské hradiště při brodu přes řeku. Začátkem 11. století bylo Chebsko připojeno k německé říši a stalo se hraničním opěrným územím proti českému státu. Ve 12. století získal oblast od hrabat z Vohburgu císař Fridrich I. Barbarossa, který zde nechal vybudovat hrad. Císař náležel k rodu Hohenštaufů, jejichž několik členů bylo císaři Svaté říše římské a v Chebu si zřídili své sídlo. Ve středověku byl Cheb významné a velmi bohaté město a byl politickým a obchodním centrem střední Evropy. Městem Cheb vedla významná obchodní stezka zvaná ?Via regia?. V Chebu se odehrávala důležitá politická setkání tehdejších státníků. Z tohoto titulu měl Cheb mnoho privilegií. Po celé říši byli Chebští obyvatelé osvobozeni od placení cel a mýt, měli vlastní zemský sněm a soud. V roce 1235 se v Chebu začaly razit vlastní mince. Chebsko bylo jedním z prvních území u nás, které podlehlo germanizaci. Od 13. století si na Chebsko činili nárok jak čeští tak i němečtí panovníci. K definitivnímu připojení Chebska k zemím Koruny české došlo až za vlády Jana Lucemburského v roce 1314, který Chebským potvrdil všechna jejich práva a mnohá jiná jim ještě daroval.První písemný údaj o Aši pochází z roku 1270, kdy byla ašská farnost předána řádu německých rytířů. Centrem oblasti byl hrad Neuberg a od roku 1281 se Aš stala tržní vsí. V průběhu 14. století získali Ašsko Zedtwitzové, kteří se zde přiženili a oblast získali částečně věnem a částečně koupí, a pak díky své chytrosti a obratné politice po dlouhých dalších 600 let ovlivňovali dějiny Ašska. V 16. století byl život v oblasti ovlivňován protestantským Německem. Díky náboženskému přesvědčení a politickému vlivu Zedtwitzů zůstalo Ašsko jediným protestantským územím v Čechách i po třicetileté válce. V 17. století měla Aš a přilehlé vesnice velmi výsadní postavení ? nemusela platit berní ani žádné veřejné poplatky. O tyto výsady přišla až v době vlády Marie Terezie. V 18. století dochází k rozvoji textilní výroby, která následně po dlouhou dobu ovlivňovala život ve zdejším kraji. Ve venkovských domácnostech se tkaly látky pro vlastní potřebu a od roku 1786 se zdejší lněné a bavlněné výrobky začaly vyrábět i na prodej. Počátkem 19. století, kdy obyvatelé Aše zvládli technologii strojního předení, se ve městě začala rozvíjela i výroba pletenin.Husitské války oblast příliš nezasáhly, protože většina zdejších hradních pánů stála na straně katolíků. Úspěšný rozvoj zastavila až 30 letá válka, která byla pro západní Čechy skutečnou pohromou. V tomto období opustilo zemi tisíce lidí a ti, kteří zůstali byli nuceni, hledat si nový zdroj obživy. Jelikož se zemědělství v tomto kraji nikdy moc nedařilo, začala se rozvíjet řemesla a obchod. Lidé se živili také dobýváním přírodních zdrojů - cín, olovo, stříbro a uhlí. Znovu se rozrůstal také průmysl textilní, sklářský a výroba porcelánu. Od 18. století začíná nabývat na významu lázeňství. V roce 1918, především po založení ČSR, začaly sílit národnostní a sociální problémy. Zdejší němečtí obyvatelé se snažili o oddělení pohraničního území, ke kterému nakonec došlo v roce 1938. Československá vláda tehdy přijala Henleinovy požadavky, podřídila se mnichovskému diktátu a celá oblast byla připojena k Německu. Po osvobození území v roce 1945 došlo k odsunu německých obyvatel a celý kraj musel být znovu osídlován. Dostupnost Ašska a Chebska je velmi dobrá. Využít lze jak silnice tak i železniční tratě. Město Cheb je hlavní silniční křižovatkou. Kvalitní autobusová doprava zajišťuje spojení mezi množství městeček a obcí. Z Chebu vedou také důležité železniční tratě do Karlových Varů, Plzně, Aše a do Německa - na železniční trati ve Vojanově je hraniční přechod. K nejvytíženějším železničním úsekům patří trať Plzeň ? Cheb ? Sokolov.