Tři pamětihodnosti v malém Lunde

Pohled na most Sandöbron  •  Fotografie (4)  • Foto: Kebrach

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Pomník na památku ådalenské demonstrace

Muzeum autoveteránů

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Malé švédské městečko Lunde, zhruba 450 kilometrů severně od Stockholmu (neplést se známějším univerzitním městem Lund, od kterého je vzdáleno dokonce více než 1000 kilometrů), nabízí hned tři zajímavé pamětihodnosti, vzdálené od sebe jen několik set kroků.

Tou bezesporu nejznámější, alespoň ve švédském kontextu, je památník tzv. ådalenského incidentu, ke kterému došlo v roce 1931. Stávkující dělníci zde protestovali proti činnosti stávkokazů, na jejichž ochranu bylo povoláno vojsko – a nakonec to skončilo střetem s bilancí pěti mrtvých demonstrantů (respektive čtyř, pátou obětí byla mladá dívka, která se samotné demonstrace neúčastnila, jen událostem zvědavě přihlížela). Celá událost se stala silným impulsem pro švédskou levici, dostala se do učebnic dějepisu, v roce 1969 byl o ní natočen film a u příležitosti 50. výročí byl vybudován pomník, který si je možné na místě prohlédnout dodnes. Za povšimnutí stojí umělecky vyvedené otisky podkov na kopytech vojenských koní i plastická titulní strana novin ze dne, kdy se demonstrace konala. U pomníku se též nachází několik malých informačních cedulí popisujících okolnosti a detaily celého střetu, jsou ale jen ve švédštině.

Když se k pomníku otočíme zády, můžeme spatřit silniční most. Sám o sobě tento 810 metrů dlouhý most s poněkud děsivě znějícím názvem Sandöbron (přiznejme si, jen málokterý místní název nepůsobí pro nevycvičené oko ve švédštině děsivě, v češtině však název mostu znamená „Most na Písčitý ostrov“, což naopak zní velmi poeticky) až tak zajímavě nevypadá, váže se k němu ale jedna nemilá historická vzpomínka: během stavby mostu se část konstrukce zřítila a téměř dvě desítky dělníků přišly o život. Protože ale k nehodě došlo 31.8. 1939, zaměřila se pozornost švédské veřejnosti i médií následujícího dne na události ve střední Evropě, kde vpádem německých vojsk do Polska začala druhá světová válka, a tragédie tak poněkud upadla v zapomnění. Mimochodem, právě scénou zřícení mostu končí román Jana Guillou "Mezi červenou a černou", třetí díl jeho série Velké století.

Pokud jste do Lunde přijeli autem, což je v těchto končinách Švédska navzdory vší proklamované ekologii prakticky jediný možný způsob dopravy, pokud nechcete výletem na jedno místo strávit celý den, je možné zaparkovat na parkovišti jen zhruba 200 metrů od výše zmíněného pomníku. A na druhé straně parkoviště jistě zaujme nejen automobilové fanoušky soukromé muzeum autoveteránů. Vstup je pravda poněkud dražší, za dospělého rovných 90 švédských korun, což je při porovnání s většinou státních a obecních muzeí, přístupných i pro cizince zdarma, přeci jen poněkud dost. Do ceny vstupného ovšem spadá i nárok na osvěžení v podobě nápoje a malé sladkosti, a tak ta cena zas tak hrozivě vysoká není, pokud si uvědomíme, kolik podobné osvěžení stojí v běžné švédské kavárně.

Několik desítek automobilů je v hale narovnáno dost těsně na sebe, což poněkud komplikuje focení, pokud chcete mít dané auto na fotografii opravdu celé. Muzejní sbírka představuje kombinaci jak aut vyrobených dávno před druhou světovou válkou, tak i aut, která jsme na silnicích byli zvyklí vídat ještě nedávno. Hned u vchodu do expozice zaujme služební auto švédské policie, k vidění je též něco mezi autem a vozítkem, užívané švédskou poštou pro rozvoz zásilek, a mnoho dalších vozidel různých značek a typů. Nenechte se zmást, že některé modely jsou i pro Čechy dostatečně známé a ne příliš zajímavé – například notoricky známý Volkswagen Brouk v sobě skrývá vzácné dědečka dnešních dětských autosedaček z 50. let, což je bezesporu kuriozita. Expozici doplňuje i několik motocyklů a jízdních kol, velká sada modelů automobilů značky Volvo a dosti překvapivě také několik vitrínek plných panenek – asi aby i holčičky doprovázející nadšené tatínky přišly na své. Jen škoda, že ve sbírkách muzea není k vidění žádný zástupce našeho automobilového průmyslu, ale vzhledem k tomu, kolik je ve Švédsku k vidění aut typu Škoda Felicia a Škoda Fabia, tak se možná za pár let dočkáme.

Autor: Kebrach

Další články autora: 31

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli