Petrofova jezera

Černý potok, dnes známý jako Biřička, býval dříve mnohem vodnatější a dravější než dnes. Již od nepaměti vytvářel na svém toku soustavu jezírek, jež byla posléze upravována lidskou činností, ale největší vliv na jejich rozlohu a vývoj měly časté povodně na řece Labi, jež teče nedaleko odtud, např. ta na přelomu března a dubna 1909.

První nejsevernější jezírko, které se nachází nedaleko čistírny odpadních vod, je skutečně pozůstatkem původního, i když mnohem většího, což můžeme zjistit nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Josepha Scheny a geometra 3. třídy Michaela Lensche. Zde rovněž vidíme, že ono jezírko tehdy náleželo třebešskému rolníkovi Josefu Linderovi z čp. 20.

Zbylá jezírka na pomezí třebešského a vysockého katastru jsou pak pozůstatkem původního toku řely Labe, jenž byl při regulaci odstaven a postupem času byl z velké části zanesen bahnem, díky čemuž mají jezírka současnou plochu, o hodně menší než bylo původní labské rameno. Tato regulace proběhla v letech 1907- 1909. „Obnova“ z 30. srpna 1907 o ní mj. píše:

„V zátočinách u Střebše, kde s prací se letos počalo, jsou zaměstnány dva vodní baggry o výkonnosti à 300 3, jeden vodní baggr o výk. 150 m3 a pozemní baggr o denní výkonnosti 1000 m3, který obsluhován jest drahou polní, ony pontony. V průkopu, který sloužiti má k upřímení toku, prosakuje voda, proto z něho se čerpá pomocí čtyř odstředivých čerpadel. Provedení této úpravy rozpočteno je nákladem 3,300.000 korun a prováděno je firmou Kress a Bernard z Prahy pod dozorem stavební správy c. k. řiditelství pro stavbu vodních drah v Hradci Králové.

Celá práce končí u Březhradu. Hned pod Březhradem je největší dílo vodního stavitelství středověku v Čechách – jez a stoka v Opatovicích. Jez tento 3 metry vysoký a 105 metrů dlouhý byl zřízen od pana Viléma z Pernštýna za krále Vladislava II., aby živil vodou labskou celé pověstné rybní hospodářství pardubické. Tento jez přestavěn byl r. 1783 až 1797 dle plánů stavebního řiditele a professora inženýrské školy v Praze Abbé Grubera nákladem mlynáře Sokola, který na to věnoval 130.000 zl. t. m.

Opatovický náhon přetíná okliku Labskou, kterou tvoří Labe tekouc k Pardubicům a ústí do Labe za Labětínem. Náhon ten pohání 9 mlýnů a dodává vodu lukám, rybníkům, jakož i Bohdanči.

Pod jezem Opatovickým Labe bylo upraveno již v r. 1894 nákladem zemského výboru, který provedl tam průkopy, jež však potřebují dalšího pokračování. Další úprava horního Labe týkati se bude peřejí tvořených prahem opukové skály t. zv. „Skalky“ a strží, jež v krátkých mezerách následují jedna za druhou, jedna hroznější než druhá. Projekt na regulaci této partie jest již vypracován a bude co nejdříve zadán. U upravené Loučné končí voda horního Labe.“

Na přelomu 19. a 20. století zakoupil okolní pozemky továrník Antonín Petrof, podle něhož byly jedny ze zadních luk pojmenovány jako „Petrofovky“. Právě od nich byla nazvána rovněž tato jezírka. Kromě těchto luk měla rodina Petrofova v Třebši řadu dalších pozemků, např. v roce 1926 obec prodala 14 arů polí Janu Antonínu a Vladislavu Petrofovým, továrníkům na Brně v Novém Hradci Králové, kteří tu postavili na místě bývalého hlídacího domku, u něhož se svažovalo dříví k plavení, vilku čp. 5.

Roku 2008 byla zahájena příprava revitalizace potoka Biřičky a Petrofových jezírek. Jejím cílem je obnovit koryto odtěžením nánosů a zvětšením plochy již zanikajících tůní v úseku od silničního mostu po zaústění do Labe a vyústění koryta napojit na Labe jednoduchým rybím přechodem, který by kromě umožnění migrace zajišťoval i stálou hladinu v tůních. Vedle toho by mělo dojít k vykácení některých dřevin a obnovu zdejších porostů vhodnějšími stromy. K její realizaci však dosud nedošlo, pokud nepočítáme krátký úsek před vyústěním, jenž byl upraven v souvislosti s vybudováním cyklostezky z Hradce Králové do Vysoké nad Labem, jež byla slavnostně otevřena 6. dubna 2019.

Petrofova jezera na mapě