Hory nebo moře ?…proč si nedopřát oboje

Hory nebo moře?

To je oč tu běží?…ale nikterak

Plážování nebo horská aktivita? A proč ne oboje?!

…a teprve ta slastičarna, pokud obojí spojíte – hrady vzdušné i z písku (no, spíše z oblázků)….  a na nesmiřitelné (v případě nezanedbatelné části Dalmácie i nesmyslné) dělítko…inu, hodíte bobek.

Jistě, Biokovo a Rilić nejsou Alpy, leč výlezy jsou obdobně blažené a leckdy „bolestivé“ a rozhledy  fascinující, dokolorované úchvatnou  modří moře s vystupujícími roztroušenými perlami Jadranu –  poloostrovy, ostrovy a ostrůvky. Po vnitřní masáži plic, slastném namáhání stehenních svalů, lýtek sestoupíte kozí stezkou k moři, do něhož se blaženě vrhnete. V místní konobě doplníte všemožné tekutiny a spasete dary moře a pěšinou podél moře se vydáte k místu dočasného pobytu, se zastávkami na osvěžení v malých i větších zátočinách i osvěžovnách.

Pravda, nejlépe tak v druhé půli září. Bez syndromu sardinek a ve snesitelnějším klimatu….již se nemohu dočkat…slastičarny ducha…

Má reakce na článek : Hory slasti, Datum : 11.7.2019 Autor : Ondřej Kobza Zdroj : Reflex Rubrika: Vzpomínka Strana: 20
Čtu Vám takhle zcela běžně příspěvky na diskusních fórech od frfňů, jenž se s opovržením vyjadřují o polehávajících, smažících se lenoších v destinacích Dalmácie, které též navštěvuji,  jak  že se tam nudí, nebylo tam kam jít a co dělat a příště radši teda nějaký ty hory a v Chorvatsku mě nikdo už neuvidí….tak Vám nevím, je-li to nedostatkem fantazie ve smysluplném využití toho co mám doslova před (a nad) nosem, alibismem, maskovanou leností dotyčných kritiků, nebo falešným statusem vymezování se proti mainstreamu dovolenkujících se, či snad jedině omluvitelným horkem v plné sezóně odrazujícím od vrcholových výstupů. Tam kde oni spatří jen úhor své halasně deklarované aktivní realizace, tam my vidíme nepřeberné možnosti výšlapů,  pobřežního promenování a výstupů, jež lze i vhodně kombinovat.
Kupříkladu Makarská riviéra skýtá možnost dlouhého pohodového treku podél různorodého pobřeží, kdy míjíte zátoky, pláže velké, malé  i intimní zákoutí poskytující vítané cachtací osvěžení během pochodu pod sálajícím sluncem.  Pobřežní letoviska a vesničky distribuují potřebné doplnění tekutin a pochutin prostřednictvím konob, restaurací, barů, kaváren, pekárniček, slastičaren a minimarketů. Tyto procházky bývají většinou nenáročné, vhodné pro děti i méně aktivní či pohyblivé jedince. Náročnost je nastavitelná délkou trasy, s možností návratu autobusovou linkou, která staví nad každým letoviskem  Jediná komplikace spočívá v občasné nutnosti obcházet skalní masiv a strž. Chorvaté se snaží o budování stezek, jež by propojily celou Makarskou riviéru. Žel někdy poněkud necitlivě, jako v úseku Živogoče Mala Duba  – Živogošče Porat, kde došlo k odbagrování části pobřeží, čímž se nenávratně zničily malinké  romantické plážičky a jeskyně a původní přírodní pěšina s nutností  krátkého mělkého  přebrodění byla vylita betonem  – nejspíš, aby se zavděčili nedalekým hotelovým  hostům v rozšíření možnosti nenáročné promenády, klapajícím a kejklajícím se zde od té doby na vystajlovaných podpatcích.
Další možnosti v této oblasti skýtají trasy skrze původní vsi v povětšinou nadmořské výšce cca 100 – 200m.n.m.  Po prvotním strmějším výstupu stezkami, či cestami všemožné obtížnosti a povrchu se skrze dvorky prvních usedlostí vyšplháme k širší cestě, staré silničce, spojující původní osady. Tyto vesničky byly často houfně opouštěny v druhé půli 20. století, kdy místní překotně sestupovali k moři za vidinou prosperity ze vzmáhajícího se turismu. Povětšinou opuštěná stavení chátrala. Zub času a prodělané zemětřesení odsoudilo  na desítky let tuto oblast k depozitu atraktivity. Zůstalo jen pár postarších osadníků. Ostatní využívali zanedbaná stavení jako přístřeší pro chov domácích zvířat, k uskladnění krmiva, náčiní, nářadí a techniky k zemědělské činnosti a produktů sklizně. Přeplněnost plážových resortů a touha mnohých turistů po aktivněji strávené dovolené přinesla oživení i do této nadmořské výšky. Každým rokem přibývá opravených domů. Nemálo z nich slouží jako (dost často luxusní wellnessové) ubytování daleko od hlučícího davu.  Houfně vznikají panoramatické restaurace s úžasným výhledem (a skvělou stravou). Starousedlíci tu čile obchodují. Víno, rakije, nepřeberná nabídka domácí kořalky a likérů ochucené vším co tu roste (anýz, levandule, růže, svatojánský chléb, olivy, citron, ořechy….) tu teče proudem. Seženete tu lahodný med vonící po stráních plných mateřídoušky, šalvěje a levandule. Vynikající olivový olej,  lahodné měkoučké sušené fíky (zapomeňte na ty houžve z regálů našich marketů), šťavnaté mandarinky s neskutečně citrusovým nádechem, sladké melouny, obří rajčata…a na podzim, jediný den v roce, naprosto výtečný červený burčák.Opouštíme lákadla horské obce. Za poslední usedlostí končí asfaltový povrch a dále se line, zařízlá do úbočí, prašná cesta kopírující vrstevnici. Za zvučné kakofonie cikád míjíme zeleninová políčka, olivové háje, vinice, a pozvolna řídnoucí stromoví fíkovníků, mandloní a granátových jablek jež přecházejí v lesní porost. Cesta se vine v blahodárném stínu borovic kol údolí, lemovaná roztroušenými kapličkami, do následných vsí, s nádhernými výhledy jak na blankytné moře, tak na hradbu hor. Oboje s výzvou. Jedno k seběhnutí   do spočinutí osvěžující náruče blahodárných vod, druhé jako odvěká touha vystoupat co nejvýše. K jednomu vás ponoukají stezky strmě klesající k pobřeží, k druhému pěšiny směřující vstříc k oblakům.Náročnost tohoto výletu je opět dána volenou délkou trasy, případně terénní obtížností vybrané cesty (stezky) jakou se vystoupá a posléze sestoupá k pobřeží. Nabízí se tuto trasu zkombinovat s pobřežní promenádou.  Za ranního kuropění, či časného dopoledne vyšlápnout do vesnice. Pak vrstevnicí pokračovat po cestě a libovolnou z početných stezek a cest sestoupit k pobřeží a rozpuk horkého dne strávit postupným návratem podél pobřeží zpestřeným koupáním a osvěžováním v konobách, případně lodním přesunem na protější pobřeží ostrovů, kde lze praktikovat totožné seberealizace dle momentálního rozpoložení.
Další možností, též vhodnou ke kombinaci s předchozími,  je výšlap na vyhlídky. Zde bývá náročnost už o malinko větší a doporučuje se absolvovat mimo polední žáry.  Všemožné kapličky, kříže, pevnůstky se nacházejí cca od 250 m.n.m. Mnohdy od nich pokračují  i stezky  několik kilometrů po vrstevnici, již  většinou mimo vzrostlou stinnou vegetaci a bývají zakončeny sestupem do zmiňovaných původních obcí, nad nimiž se často nacházejí malebné hřbitovy a kostely. Kýčovité scenérie jsou samozřejmostí.
Pokud je někomu i toto málo, nezbývá než vyrazit na některý z vrcholů. Byť se bavíme o nadmořských výškách v rozmezí cca 700 až 1762 m.n.m., jež mohou zprvu někomu připadat úsměvné, musíme si uvědomit, že stoupáme od moře prakticky z nuly. Mnohé pěšiny připomínají kamenolom, kde se nohy viklají na úzkých vzpříčených šutrech, v jiném úseku máte reálný pocit chůze v rozbitých talířích, neb ploché kameny se zde v pohyblivých vrstvách překrývají. Stín je fata morganou a pražící slunce a těžký terén zkrotil nemálo namyšlených floutků co vyrazili před polednem v plavkách a plážové obuvi s pouhou půllitrovou petkou limonády. Nejsou tu žádné pomocné vymoženosti známé z Alp. Značení přítomné, ale rozhodně zapomeňte na dokonalost KČT, pokud se Vám ztratí z dohledu, oplatí se nelitovat kroků a je lépe vrátit se zpět k poslední viděné značce. Doporučujeme opravdu brzký ranní výstup, ještě za tmy, s pořádnou zásobou tekutin. Po polovině září si tak můžete užít luxus výstupu do sedla i v „mikině“. Hřebenovka je technicky náročnější a rozhodně se vyplatí obout pevnou turistickou obuv a vzít sebou i turistické hole, uleví hlavně při dlouhém uondaném  sestupu. Trasa vede mnohdy po balvanech,které se zdolávají po čtyřech a komu se z výšek motá hlava, poloplazením stráví i nemalou část přechodu strmého hřebene, jenž připomíná tvarem šikmou střechu. Pokud dosud byly výhledy úchvatné, zde jsou doslova dechberoucí. Euforie z dosažení vrcholu záhy zkrotne při nekonečném klikatícím se sestupu v sálavém vedru, neb žhavý kotouč nad hlavou už je v plné formě. Třpytící se magická hladina Jadranu pod Vámi dokáže zhusta zúžit kochání se krásami okolní krajiny na prvosignální magnetickou touhu po ponoření do svěžích vod, jež se však nějak ne a ne přibližovat. Následné lenošení a bakchanálie na pláži pak dostávají jiný, vpravdě zaslouženě slastný rozměr.
Obdobně lze dovádět samozřejmě i v jiných destinacích, nejen na Makarské rivieře. Ještě větším soustem je trek po Paklenici. Ale i křižování  skrze a podél ostrovů,  i těch bez výrazného horstva, má svá kouzla.
 A pak, že se u móře nedá nic aktivního provozovat. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Ani tři týdny v jedné destinaci nám nestačí k uskutečnění všech zamyšlených putování, promenád, výletu, výšlapů, výlezů a výstupů.