Měsíc na cestách po Rakousku, Švýcarsku a Itálii

Tipy a novinky

Zahajujeme měsíc na cestách po Rakousku, Švýcarsku a Itálii • Fotografie (20) • Foto: SENSOR-české-funkční-oblečení

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Opel Vivaro přizpůsobené na spaní pro nás všechny tři.

Zillertalská vysokohorská cesta

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Ahoj,

jsme Jan, Martina a Lia, Čechoslováci co žijí již léta v Rakousku. Jsme milovnici spáni v aute na divoko. Každý rok vždy vypadneme někam na delší dobu, většinou na měsíc někam za hranice, máme rádi Balkán hlavně Bosnu a Černou horu ovšem letos to vyhrálo Rakousko, Švýcarsko a Itálie. Plán jsme skoro neměli, vše jsme googlili po cestě a řídili se předpovědi počasím. Jeli jsme tři osoby. Dva dospělí a jedno 2,5 leté dítě v autě Opel Vivaro přizpůsobené na spaní pro nás všechny tři.

Začali jsme v Tirolsku. Navštívili jsme Zillertalskou vysokohorskou cestu, kde jsme i jednu noc přenocovali v autě ve výšce 2000 metrů. Cesta je otevřena od 9.00 do 17.00 a jelikožjsme tam jeli nahoru až po 17.00 tam jsme neplatili nic (to jen takový typ). Druhý den jsme došli až ke kříži Kreuzjoch 2338 m. n. m.
Následně jsme dali pár túr v okolí jezera Achensee a přesunuli se dál do Vorarlberska.

Vorarlberg je nádherný. Je to už skoro u Švýcarska a tak i němčina se hodně změnila. Zde jsme si naplánovali dvoudenní túru od jezera Lüner See k chatě Totalphütte a sedlo Gamsluggen. Původně byl v plánu vrchol Schesaplana ale terén nebyl pro chůzi s dítětem moc bezpečný. Již sedlo Gamsluggen bylo pro nás ne tak bezpečný a dítě jsme tak trochu na sílu drželi raději v nosítku. Ale vyhlady na jezero ve tvaru srdce byly naprosto nádherné.

Chata Totalphütte je od alpervereinu takže nás nocování zde ani tak moc nestalo a musíme říci, že chata teda byla luxusní. Před pár roky jí strhla lavina a nyní tam stojí chata nová. Následující den jsme sešli trochu okolo dolů a obešli si jezero. Za nás to byla jedna z velmi pěkných túr.

A následovalo Lichtenštejnsko. Byli jsme velmi zvědaví, jaká bude turistika v této malé malebné zemi. V Rakousku jsme doplnili zásoby a přesunuli jsme se do horské vesnice Malbun.

V Rakousku jsme nebyli v žádném kempu. Spali jsme vždy na divoko. Největší problém nám dělala voda (najít zdroj pitné vody) a odpadky. V Lichtenštejnsku a taktéž ve Švýcarsku byly fontány s vodou skoro v každé vesnici. A také velké popelnice na odpadky byly po ruce.

I v Lichtenštejnsku jsme spali mimo kemp. Těsně před vesnici Malbun je několik odstavných parkovišť u potoka kde jsme přenocovali. I úplně na vrchu se da přespat za nějaký ten poplatek a k dispozici je i elektřina. Jeden den jsme vyjeli lanovkou Sareis a prošli se skoro z k vrcholu Augstenberg a následně si dali pivo v horské chatě Sareis. Ceny zde mají jít jako ve Švýcarsku.

A na řadu přichází naše oblíbené Švýcarsko. První den se zastavujeme u jesera Walensee a další den u Klöntalersee. A následují naše oblíbené horské pasy. Přes Klausenpass a Furkapass se dostáváme až ke Grimselpass.

Zde nám počasí moc nepřálo ale i tak jsme se vydali jeden den k vrcholu Sidelhorn 2764 m. Terén byl docela kamenitý ale v pohodě i pro 2,5 leté dítě.

Potom jsme se přes různé horské pásy přesunuli až do vesnice Täsch u Zermattu(Matterhorn). Zde jsme strávili 2 noci v kempu Alphubel. Doporučujeme se zde v kempu ubytovat již brzy odpoledne, protože již v 15.00 byl camp plně obsazený. V okolí této vesnice je velmi obtížné najít místo na spaní v autě na divoko a proto jsme volili kemp. Konečně jsme vyprali pořádně naše oblečení a uklidili trochu v autě.

Jeden den jsme si udělali výlet vlakem do Zermattu a odtud jsme si vyjeli vláčkem do Sunnegga a lanovkou na Blauherd. Ten vláček je podzemní a jede velmi rychle a mnoho výškových metrů. Když jsme si kupovali lístek tak nás paní odrazovala, že pro malé děti to není vhodné, protože neumí vyrovnávat tlak. Naše malá dostala v kabině ovocnou kapsičku a pití. Problém nenastal ale je od mala zvyklá jezdit autem mnoho výškových metrů. Vždy ji říkáme, že musí polykat.

Ten den jsme se vydali na túru kolem 3 jezer. Jelikož naše dcera vstává velmi brzy tak jsme vyjeli první lanovkou na vrchol a byli u prvního jezera úplně sami. Za půl hodiny zde bylo již docela plno. Došli jsme až k jezeru Leisee kde se také nachází super hřiště s vodním světem pro děti a pak sjeli zase vláčkem do Zermattu.

Následující den jsme se vydali autem na parkoviště v horské vesnici Otaffe (2200 m) kde již po cestě autem máte nádherné výhledy na Matterhorn. Od tama jsme se vydali na horskou chatu Täschhütte, kde jsme i plánovali přespat. Jenže již při telefonátu nám paní domácí řekla, že oni nejsou žádná Baby Hütte a, že s dítětem fakt ne. Celý telefonát byl velmi nemilý, že jsme to vzdali a dali tedy turu jen k chatě a pak trochu výš cca do 3000 metrů nad mořem. Naším cílem byla vyhlídka na Matterhorn ale ta je snad tam ve 3200 m a jelikož jsme museli jít ještě dolů jsme to vzdali. Terén byl na chatu docela strmý ale od chaty kamenitý a skalnatý, což se Lie docela líbilo.

Na chatě měli docela drahé jídlo a plechovkové pivo za 5€. Výhled z chaty je ale krásný.

Další dny jsme se potulovali kolem různých jezer (Lac de moiry, Lac des dix ...) až jsme se přesunuli postupně do Itálie.

Pres horský pas Grosser St. Bernhard (2469 m) jsme dojeli do Italské vesnice Breuil-Cervinia. Je to vlastně z druhé strany Matterhornu a jde tu krásně vidět.

Itálie je mnohem levnější a tak jsme se vydali lanovkou až do 3300 m. n. m. (Theodulpass). Potom jsme si udělali ještě procházku kolem jezer trochu níže. Poslední týden jsme strávili v Italských dolomitech a pak se přesunuli nazpět domu do Grazu.