Jedeme do našich severních hor - 6. den: Kluky - vesnická památková zóna; Mladá Boleslav - městská památková zóna, eMBe pivovar a Letecké muzeum s rozhlednou

Tady u větrného mlýna to na spaní bylo zcela ideální. Tedy až na to teplo, ale to by bylo všude. Celou noc jsme měli měli pootevřené dveře, naštěstí nepršelo. Večer projela dvě auta, ráno žádné. Na snídani jsme popojeli jsme k Božím mukám, kde pod vrbou bylo kamenné posezení a hlavně trochu stínu. Trochu to protahuje, je tady příjemně. Ani se nám nikam nechce. Nepospícháme, není důvod. V sobotu i v neděli jsme toho nachodili dost, dnes si snad odpočineme. 

Celý den tu ale být nechceme. Naše cesta tentokrát pokračuje východním směrem. Na trase máme obec Kluky, kde je vesnická památková zóna. Je tam celá řada původních roubených usedlostí. Snad nejvíc jich je v uličce, která vede z návsi na sever. Parkujeme a jdeme si ji projít. Rozhodně to za to malé zdržení stálo. Jsou skutečně moc hezké.

Teď jedeme do Mladé Boleslavi. Je to město jednosměrek. Chtěli jsme zaparkovat u pivovaru, jenže jsme nestačili odbočit a už musíme objet půlku města. Když jsme tam konečně dojeli, je tam stejně plno. Parkujeme o kousek dál ve Viničné ulici. Tam jsme to mohli nechat už před půl hodinou. Za 30,- Kč tu můžeme stát celý den.

Pěšky jdeme do centra, které bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Horké počasí sice není ideální na prohlídku města, jenže nás toto město zajímá. Zatahuje se to, třeba se něco přižene a ochladí se.

Město leží na soutoku Klenice a Jizery. Na ostrohu nad soutokem vzniklo přibližně ve 2. pol. 10. století dřevěné hradiště, snad s jednou kamennou budovou. Brzy se stalo centrem celého Pojizeří. Tam také později vznikl raně středověký hrad, o kterém je první písemná zmínka z r. 1130. V podhradí - na dálkové obchodní cestě byla také založena řemeslnická a kupecká osada. Když byl v polovině 13. století na místě hradu postaven královský hrad, zbytek hradiště zcela zanikl. Osada v podhradí postupně získala některá městská práva, konaly se zde pravidelné týdenní trhy. Po postavení nedalekého královského hradu Bezděz význam zdejšího hradu upadal. Pravděpodobně na poč. 14. století byl zničen a vypálen. Nejstarší částí města je toto hradiště a pod ním nynější  Staroměstské náměstí s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Po zajímavostech města vede naučná stezka Metálová cesta. Celá je 7 km dlouhá a je na ní 16 informačních panelů. Jsou umístěny na kovových stojanech s kovovou tématickou plastikou od uměleckého kováře. Zájemce zavede do historických zákoutí města a upozorňuje na pamětihodnosti, které jsou neprávem skryty. Neprošli jsme si celou stezku, jen ty z našeho pohledu největší zajímavosti.

Z Viničné ulice stoupáme po schodech, nejdřív chceme jít do infocentra na náměstí Míru. Hned vedle je kostel sv. Jana Nepomuckého. První kostel na tomto místě - za branami města byl postaven v pol. 14. století a byl u něho hřbitov. Během třicetileté války byl poškozen. Proto byl r. 1727 přestavěn v barokní podobě - zhruba do dnešní podoby. R. 1812 byl uzavřen a vyklizen. Město si zde zřídilo skladiště. Ale již r. 1816 byly obnoveny bohoslužby. Novobarokní úprava fasády je z let 1902 - 1904.
Přecházíme k nejstarší zdejší zástavbě, do které patří kostel Nanebevzetí Panny Marie v blízkosti Staroměstského náměstí. Původně dřevěný kostel byl postaven současně s hradem. Ten současný byl stavěn od r. 1406 do pol. 15. století. Barokní podobu získal r. 1665 a pak r. 1702 a 1761. Ta je nejvíc vidět z jeho jižní strany. Naopak na severní straně se dochovala jeho gotická podoba.

Za kostelem - směrem ke Komenskému náměstí je budova nové radnice s věží, postavená v letech 1865 - 1868. Budova byla používána jako sídlo městské správy, ale také pro účely školství, také se zde hrávalo divadlo. Hráli zde např. Otýlie Sklenářová-Malá i Jindřich Mošna.

Vedle nové radnice byla r. 1894 postavena i nová vodárenská věž, která nahradila nedaleko stojící starou, která již kapacitně nevyhovovala. Je postavena ve stejném pseudorenesančním slohu a využívala se až do r. 1997. Dnes jsou zde kanceláře stavebního úřadu.

Konečně se vracíme a blížíme se ke Staroměstskému náměstí. Obcházíme renesanční budovu bývalé radnice, která byla postavena v letech 1554 - 1559. Má dvě věže – vyšší čtyřbokou (od r. 2001 je zpřístupněn ochoz ve výšce 31,8 m) a nižší okrouhlou. Ze strany náměstí je zdobena bohatou sgrafitovou výzdobou s biblickými motivy. Ve 2. pol. 19. a v pol. 20. století byla přistavěna další křídla. Ve sklepení je pozdně gotický portálek.

Plochu náměstí před radnicí oživila r. 2010 kaskádovitá fontána se sochami dětí - imituje řeku Jizeru a také v parných dnech osvěžuje vzduch. Hned vedle jsou v chodníku umístěné trysky vystřikující v různých intervalech vodu. V nočních hodinách jsou osvětlené.

Procházíme historickým náměstím až k hradu na jeho druhém konci. Náměstí lemují měšťanské domy s podloubím, je tady skutečně na co koukat. Za chvilku se již blížíme k hradu. Vlevo od vchodu je nově upravený měšťanský dům, který za Rakousko-Uherska byl součástí kasáren a sloužil i jako muniční sklad. Po 2. světové válce tu byly byty, ale chátral až do současnosti. Nyní je zrekonstruován, jsou tu byty i apartmány, je tu restaurace La Fourchette. Krásně opravené nádvoří u tohot domu je vidět již z ulice.

Základy současného hradu jsou z pol. 13. století. R. 1344 zde bylo vybudováno nové sídlo, které bylo na poč. 16. století goticky přestavěno. Obytné částí získaly téměř zámecký charakter. Následovala renesanční přestavba. Během třicetileté války byl objekt pobořen. Následovala úprava na kasárna. Poslední přestavba je z let 1752–1753, kdy došlo ke zvýšení objektu o patro, věže byly nově zastřešeny a přibyla dvě křídla. Za války zde byly vojáci, pak skladiště textilu. Od pol. 70. let do poč. 90. let 20. století probíhala rekonstrukce. Na hradě je státní okresní archiv, Muzeum Mladoboleslavska se svojí knihovnou a Knihovna Státního okresního archivu.

My jsme si prošli jen nádvoří, ale čekala jsem, že to bude hrad připomínat trochu víc. Do muzea jsme jít nechtěli, tak jsme se kousek vrátili a odbočili vlevo úzkou Zlatou uličkou s rozpěrnými oblouky (prampouchy) k Templu - z něho skutečně dýchá historie. Tento pozdně gotický městský palác byl vestavěn kolem r. 1490 do hradeb a parkánu a sloužil jako sídlo hejtmana zdejšího panství. Dnes je tam výstavní síň a stálá archeologická a historická muzejní expozice. Název Templ je až od poč. 19. století.

Dostali jsme se na hradby a pokračovali přes Komenského náměstí ulicí Na Karmeli k bývalému klášteru minoritů a kostelu sv. Bonaventury. Klášter si postavili minorité r. 1293 nebo 1345 - to jsou dva letopočty, kdy se historici neshodli na tom, který platí. Když je husité r. 1421 vyhnali, byli zde zhruba od r. 1500 Čeští bratři, od r. 1625 Řád bosých karmelitánů. O pět let později se sem zpátky stěhovali minorité, kteří klášter v letech 1675 - 1711 opravovali a vedle na místě zaniklého kostela sv. Jana Křtitele postavili kostel sv. Bonaventury. R. 1784 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen. Usadili se zde piaristé i s gymnáziem. Po 2. světové válce byl v klášteře internát, kostel přestal být na konci 80. let 20. století využíván pro pravidelné bohoslužby a z důvodu špatné statiky r. 2002 zcela uzavřen. V letech 2005 - 2007 proběhla rekonstrukce obou budov, které se staly součástí vzdělávacího areálu Škoda Auto, a. s.. Kostel je využíván jako slavnostní síň, slouží k akademickým slavnostem i veřejným koncertům klasické hudby, v areálu kláštera se pořádají výstavy i jiné společenské akce.

Prakticky naproti kostelu je budova, kde byla v letech 1518-1534 bratrská tiskárna na Karmeli. Založil ji Mikuláš Klaudyán, zdejší lékař, přední člen jednoty bratrské a tvůrce první mapy Čech z r. 1518.

Procházíme na nedaleké Českobratrské náměstí, kde je budova Sboru Jednoty bratrské, která patří k nejstarším renesančním pseudobazilikám mimo Itálii a připomíná slavnou minulost - město se v 16. století stalo centrem Jednoty bratrské. Dnes se zde konají výstavy a koncerty.

Procházíme Palackého ulicí, kde je velké množství skutečně reprezentativních mohutných budov - dvě gymnázia, komerční banka. My jdeme ke zdejšímu secesnímu divadlu, které bylo postaveno v letech 1905–1909, protože bylo zakázáno provozovat kulturní akce v sále na radnici. Již r. 1937 byly prováděny úpravy - byl přistavěn zkušební sál a skladovací prostory, bylo upraveno hlediště divadla, opravovalo se topení, osvětlení a fasáda. K modernizaci jevištní techniky a dalším úpravám došlo v letech 1977–1985. R. 2010 byla opravena fasáda a na divadlo je radost se podívat.

Hned vedle přes park je novorenesanční budova sokolovny z let 1903 -1905. Takhle bychom mohli pokračovat ulicí dál.
Máme už však hlad. Končíme s prohlídkou města, jdeme na oběd - kam jinam, než do pivovaru eMBe, jehož majitelem je Luděk Novotný. Než se rozhodl založit vlastní pivovar, vařil v pražském hotelu Alcron. S proslulým Golem catering objel snad celý svět. Své speciality nabízel i na světové výstavě Expo v Hannoveru a na českých výstavách v Abu Dhabí a v Dubaji. Jeho pokrmy jedli američtí prezidenti i britská královna. Pak si uvědomil, že by měl přeřadit a věnovat se trochu něčemu jinému. Začal uvažovat u vlastním minipivovaru s restaurací. Tím chtěl navázat na historii pivovarnictví ve městě.
Pivo se tu vařilo již od prvopočátků, tj. od 11. století. Již v té době se rozšířilo pěstování ječmene, pšenice i chmelu. Dlouho se zde pivo vařilo doma. Jediný pivovar tady byl panský pivovar pod hradem, ten však patřil kosmonoské vrchnosti. První a vlastně jediný boleslavský pivovar vznikl až r. 1822, kdy se k jeho založení spojili všech 539 držitelů právovárečných podílů. Dnes místo jeho existence připomíná Pivovarská ulice. Kvůli věčným sporům byl prodán r. 1897 kutnohorskému sládkovi Josefu Křikavovi. Ten starý pivovar nemodernizoval, ale postavil Na Celně nový parostrojní pivovar a sladovnu. Pivo se tu vařilo až do znárodnění r. 1949. Pak objekty sloužili různým jiným účelům - zdravotnictví, školství, byly tu sklady.

Luděk Novotný si pro svůj pivovar vybral r. 2017 rozpadající se barokní sladovnu v ulici Na Klenici, pravděpodobně sladovnu bývalého panského pivovaru, která zanikla koncem války. To bylo přesně to pravé místo - tady to už pivem vonělo. Během r. 2018 přízemí objektu zrekonstruoval a r. 2019 otevřel pivovar eMBe s restaurací.

Po výborném obědě, který já zapíjím letním speciálem (osmičkou) a Ota výbornou desítkou, se jdeme podívat k Leteckému muzeu, kde je rozhledna. Je to 1,2 km, proto si mohl dát pivo.

Ve městě fouká čerstvý větřík, takže je docela příjemně. Za 20 minut jsme na místě. Cestou se nám nabídl pohled na hrad, který mne zaujal víc, než když jsme byli na nádvoří. V Leteckém muzeu je sbírka více než 25 letadel - historických i těch současných. Na severní straně je vyhlídková a seskoková věž, ze které je možné se rozhlédnout, ale také si skočit bungee jumping do hloubky 12 m. Rozhledna je přístupná v rámci prohlídky muzea. Letectví mne tak moc nezajímá. Nemyslím si, že by toho shora bylo moc vidět. Nevidím důvod, proč jít dovnitř. Čekám venku, kde se živím nádherně zralými a sladkými špendlíky. Ota se vrátil spokojený, dokonce i s výhledem na město i na kopečky za ním.

K autu se vracíme přes židovský hřbitov, který patří mezi nejcennější svého druhu. Nejstarší datovaný náhrobek pochází z r. 1604. Nedávno odkryté náhrobky však vykazují prvky ještě staršího období. Zachovala se i osmiboká obřadní síň z r. 1889, funkcionalistická márnice z r. 1937. a v dolní části domek hrobníka. Přišli jsme však bohužel pozdě - zavřeli ve čtyři, což je před chvílí. Nedá se nic dělat.

Ještě jsme se zastavili v pivovaře koupit pivo s sebou a odjíždíme. Zítra chceme na zříceninu hradu Michalovice, kde je i rozhledna, dnes v pondělí je tam zavřeno.

Shodli jsme se na tom, že nebudeme na noc hledat nic nového a vracíme se na naše ranní místo k větrnému mlýnu. Je to sice asi 15 km, ale poměrně to fouká. Tam je jistota, že na nás nic nespadne.

Po 5. hodině parkujeme na osvědčeném místě. Vítr je tak silný, že máme strach, aby nám něco neuletělo. Raději otevíráme vždy jen jedny dveře. Dnes to asi idylka v křesílkách nebude. Sice jsme je vytáhli, ale v sedm už sedíme v kabině a posloucháme zprávy. A samozřejmě popíjíme pivo. Větrné poryvy jsou tak silné, že to cloumá i autem.

Venku se ochlazuje, na sobě cítím, jak tlak klesá. Po večeři na mne padla krize. Luštím sudoku, nejsem schopna se soustředit, usínám u toho. Nevidím důvod, proč se přemáhat. Už v půl deváté zaléhám a doufám, že usnu. V těchto případech i dost často špatně spím. Uvidím.

Když šel spát Ota, bylo téměř bezvětří a nečekané teplo, že jsme nechali nedovřené dveře. Čekáme, co nám zítřek přinese.

Jedeme do našich severních hor - 6. den: Kluky - vesnická památková zóna; Mladá Boleslav - městská památková zóna, eMBe pivovar a Letecké muzeum s rozhlednou na mapě