Hodonínsko a minipivovary červen 2013

Konečně jsem skončil všechny nejnutnější domácí práce a mohu vyrazit na cesty. Na první letošní výjezd jsem proto naplánoval blízký jih Moravy. Nejen kvůli blízkosti. Je to kompromis. Manželka chtěla s sebou kola – na Hodonínsku moc kopečků není, a já si ohřeju svou polívčičku s návštěvou pár minipivovarů a zkontroluji stav vozidla v praxi. Současná tropická vedra jsou k tomu ideální. Tedy, sloučení pivní turistiky a cykloturistiky. Prvně si ovšem dopřáváme krmi kulturní. Zastavujeme u Národní Kulturní památky velkomoravského raně středověkého sídliště z 8 a 9. století s hradem, předhradím, podhradími, rozlehlou akropolí a mnoha kostely, umístěného mezi obcí Mikulčice a řekou Moravou původně na ostrovech mezi rameny řeky. Celý areál o rozloze několika desítek hektarů aspiruje na zápis do seznamu památek UNESCO. Pro nás se jedná o významné místo počátku naší státnosti. Působili zde i slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Bylo zde objeveno dva a půl tisíce hrobů a obranné valy. Samozřejmě je to vše ukryto pod zemí a navenek toho moc vidět není. Návštěvník si však určitě všimne terénních reliéfů původních obranných valů, které nejdříve jako kolová hradba, později kamenná, obklopovaly celou lokalitu. Místa kostelů a knížecího paláce jsou zvýrazněna kamennými obrysy. U parkoviště se nachází malé muzeum, v tomto horku s důležitou osvěžovnou. Bohužel disponující jen průměrným litovelským pivem. Jinak místo je docela příjemné, včetně hostinského. Po prohlídce muzea a exteriérů sedáme na kola k průzkumu širokého okolí. Míříme do Lužice, kde má být rybník s koupáním a přilehlou hospodou. Zde by mělo být na čepu pivo Mazák z Dolnobojanovického minipivovaru. Na ochutnání nedochází, neboť soudky s tímto mokem dopoledne dodané, musí nějakou dobu odpočívat ve sklepě k uklidnění. Nicméně ve vedru poslouží i Kozel. Celkem pěkné místo i posezení venku. Na zpáteční cestě ochutnáváme zralé třešinky z jakési pláňky u plotu. Po návratu na základnu pozorujeme místního čápa, který si vyšel na louku povečeřet. I my tak činíme, ale ne na louce.

Následující den se rozhodujeme pro další kulturní zážitek. Přesouváme se přes Hodonín. Výrobky uvařené v hodonínském minipivovaru Kunc už známe z dřívějška, tak ho míjíme a pokračujeme do Ratíškovic. Kotvy spouštíme u sympatické Rybářské bašty na břehu rybníka Hliník. Hliník se sice odstěhoval do Humpolce, ale tady je jeho vodní verze. Odtud podnikáme výlet do Milotic ke známému pěknému státnímu zámku a jeho krásnému parku. Mnozí ho nazývají perlou jihovýchodní Moravy. Původní gotická tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Dnešní hezká podoba vznikla dalšími úpravami v 18. stol. U zadního vchodu, kde se odkládají kola, nás uvítali z vršku vysokého komína čapí manželé. Příchod k zámku z této části parku působí impozantně. Uprostřed cesty upraveným francouzským parkem nás zastaví fontánka s lekníny. Přímo u zámku ze strany parku, zrovna seřizovali další, honosnější fontánu. Jako na potvoru zrovna při expozici nějak více vyprskla a proto mám na záběru kapku. Za fontánou navazuje zámecké dvoustranné schodiště s balustrádou. Od fontány se na obě strany rozbíhají záplavy bíle kvetoucích růží. Středem procházíme na malé vnitřní nádvoří, kde se zrovna rojí školáci a nějaké komtesy. Je zde totiž půjčovna dobových kostýmů. Po zdvořilé prosbě mi jedna slečna před objektivem postála, či vlastně poseděla. Na druhé straně od malého bufetu je vinotéka s víny jednoho známého jihomoravského vinaře. Interiéry zámku ukrývají expozice stylově zařízených místností z doby posledních obyvatel, rodiny Seilern Aspang. Zařízeny jsou vskutku reprezentativně. My jsme je k naší smůle však nezahlédli, protože čekací doba na vstup bez předchozí rezervace bývá v sezoně delší jak 3 hodiny. Není nám tudíž jasné, proč je otvírací doba v sezoně jen do 16hod. Asi nejsou lidi. Ještě tedy procházíme do přední části pěkným vstupním portálem a v boční zahradě omrkneme předvádění dravých ptáků. V zámecké konírně se pak nachází galerie s příležitostnými národopisnými expozicemi či obrazy. Závěrem dnešní návštěvy Milotic si ještě prohlížíme v obci Kostel Všech svatých s převážně barokním a rokokovým interiérem. K jeho prohlídce nás přilákala nevšední, zvláštní barokní zeď se sochami okolo, která je zařazena mezi Kulturní památky I. kategorie a patří mezi ojedinělé stavby střední Evropy. Dalším, co si odvážíme z Milotic, je pro nás zajímavý poznatek, že 2km západně od obce se nachází lokalita dvou stovek vinných sklepů Šidleny. To si necháme na podzimní burčáky. Teď se vracíme prohlédnout a zkolaudovat Rybářskou baštu v našem momentálním kotvišti, v Ratíškovicích. Svlažíme narychlo hrdla Kozlem - nic moc. A jdeme procházkou do centra Ratíškovic ochutnat výrobek zdejšího minipivovaru Na Mlýně. Interiér restaurace se nám líbí, ale vzhledem k vedru si sedáme raději na zahrádce. Moc klidu tu vedle hlavní silnice není. Dáváme si jejich nefiltrovaný a samozřejmě i nepasterizovaný Ratiškovický ležák 12° uvařený z části bavorského sladu. Po ochutnávce se vracíme k Hliníkovi. Na malé pláži se pár místních šplouchá. Děláme si procházku okolo. Je tu dost rybářů, asi tu nesedí zbytečně. Nakonec nás horko zahání do Rybářské bašty, kde pro změnu testujeme dobře chlazeného Rychtáře z Hlinska. To je nástroj na žízeň! K večeru se jdeme zchladit také zevně do rybníka. To se již budí komáři a tak zalézáme do kanafasu.

Následující den zvolna míříme k domovu. Po cestě nám zbývá poslední naplánovaný, vloni otevřený minipivovar v Moravském Žižkově. Zajímavé. Také leží u rybníka. Otevírá za chvíli, tak si zatím obejdeme tuto místní vodu. Ke koupání moc není. Na zahrádce pivovarské restaurace jsme první hosté. Chvíli čekáme, neboť ve sklepě ještě něco opravují, či dodělávají. Pak si objednávám malého Divočáka. Jedná se o světlou desítku. V pokračujícím tropickém horku v hrdle jen zasyčí. Chutná skvěle. Tím mi komplikuje situaci, protože dostávám chuť ochutnat také Žižkovský ležák 12°. I když si dávám opět jen malé, musím odjezd trochu více odložit. Aspoň se tedy aspoň bavíme s malířem, který domalovává na stěny pivovarské zahrádky chmelnici se štoky, vedením a dalšími sounáležitostmi. Malíř je mladší, tudíž vytahuji z paty vzpomínky na chmelovou brigádu z mých mladých let. Absolvent umělecky zaměřeného vzdělání, určitě ty časy nepamatuje a skutečnou chmelnici s ručním sběrem asi neviděl. Tak docela poslouchá a o svém dílu i se zájmem diskutuje. Mezitím se zahrádkou mihne i sládek, typické postavy. I s ním prohodím pár slov. Později se trousí pracovníci z okolí na obědy. Tak se zvedáme k návratu domů. Alkohol by už měl být odbourán.

Možná po přečtení si o mně čtenář udělá představu, že jsem pivař a alkoholik. Na svou obhajobu bych rád uvedl, že co se týče piva, k tomuto dalšímu hobby mně přivedla katastrofálně se zhoršující kvalita piva jednoho velkého průmyslového a nadnárodního pivovaru, až se pro mě stalo naprosto nepitelné. A tak jsem začal zjišťovat, jaké rozdíly v chuti se vlastně vyskytují. Strýček Google mi rozšířil obzor o výrobce a různé technologie - hlavně způsoby kvašení, filtrace a pasterizace. Od té doby pivo mlsám, ne piju. A už vůbec ne piva ošizená a s náhražkami. Možná jste si také přečetli některé mé předchozí podzimní výlety za burčáky na vinobraní a na jaře na výstavy vín. I tam mlsám. Různé odrůdy, různých chutí a vůní. Navíc si vychutnávám atmosféru. A tak vedle vychutnávání přírody, do které rád chodím, mi časem přibyla vychutnávání další.